Glosa: Zachovat Českou poštu? Ano, ale jen jako skanzen

Svou historickou roli sehrála a nejvýznamnější trh současnosti si nechala frnknout před nosem. Co tedy s Českou poštou? Ořezat na základ a využívat služby odpovídající potřebám 21. století.

„Tak vy nám rušíte pobočku?“ divili se naštvaní obyvatelé Ostravy i jiných měst, kde přijdou o své poštovní přepážky. Někteří údajně plakali. Brečet kvůli zavřeným pobočkám České pošty je ale stejné jako hroutit se z toho, že už nemáme parní lokomotivy, faxy nebo černobílé filmy. Všechny jmenované věci tu byly a měly svůj význam. Ale už je nepotřebujeme, protože je nahradily nové produkty, vynálezy či služby. Takové, které ty staré vývojově přeskočily, předčily a nahradily. Ptám se, co z nabídky České pošty nemůže obsloužit nějaký moderní, mnohem pružnější servis?

Každoroční předvánoční neschopnost České pošty doručit balíky jinam než na Českou poštu se stala evergreenem. A kromě kritiky na sociálních sítích to přispělo i ke vzniku vtipů a narážek, jako třeba že Česká pošta zřizuje novou službu s názvem „vyzvednutí zásilky přímo u odesílatele“.

Jak proboha může někdo z lidí, kteří si nechali někdy něco poslat Českou poštou, vůbec litovat, že se tenhle třetihorní dinosaurus bude redukovat na velikost přiměřenou dravým podmínkám novověku?

Když odečtu SIPO, důchody, obsílky a výzvy, které lze bez dalších nákladů posílat do datových schránek nebo převádět na bankovní účty ovládané z mobilu, nezbývá mi jediný argument, proč usilovat o zachování poboček na seznamu vyhynutí.

Ani v nejmenším se nechci dotknout pracovitých doručovatelek či doručovatelů a většinou doopravdy milých pracovnic a pracovníků na přepážkách. Mířím na jejich neschopné a nepružné nadřízené, kteří můžou za to, že je Česká pošta tam, kde je. A mimo jiné i za to, že si nechala vyfouknout jeden z největších kšeftů století.

Mám na mysli příležitost, při níž si celý národ začal objednávat nákupy z e-shopů až ke dveřím – a Česká pošta navzdory svému know-how, síti poboček, lidskému potenciálu i logistickému aparátu seděla se založenýma rukama a  dívala se, jak jí roste miliardová konkurence v podobě Zásilkovny české self-made ženy Simony Kijonkové.

Příběh České pošty připomíná neštěstí, do jakého socialističtí prezidenti Hugo Chávez a Nicolás Maduro uvrhli Venezuelu, zemi ležící na jednom z nejbohatších světových nalezišť ropy. Místo aby ze svých občanů udělali boháče v limuzínách, dovedli svými experimenty Venezuelany k životu ve zbídačené zemi s ekonomickým výkonem srovnatelným s Haiti nebo Sierrou Leone.

Občas slyším, že mladí lidé mají naivní představy o socialismu, protože ho nezažili, a tak nemají vlastní zkušenost s dobou, kdy nic nebylo, nic nefungovalo, nikdo nepracoval, nikam se nesmělo a nikdo raději nevyčníval. Není třeba cestovat v čase, stačí zajít na poštu. Jistěže to dávno není jako za Husáka, ale pořád je to „státní podnik“. A ten, jak vidíme právě v těchto dnech, ze své podstaty nefunguje. Pokud má vůbec smysl vést debatu o tom, jestli zachovat Českou poštu, pak snad jedině v kamenné obdobě historického skanzenu nebo nostalgických jízd.