Glosa: Za Babiše bylo líp? Možná lež, možná hloupost. Ale i věta s příběhem

Když se rozhodujeme, jestli jsou naši oponenti hloupí, nebo špatní, tak už automaticky předpokládáme, že jejich názor není správný. Ale takhle se spolu nikdy nedomluvíme.

Seděli jsme se známým v hospodě a řeč přišla na billboardy s nápisem „Za Babiše bylo líp“. Můj známý řekl, že nechápe, že něco takového může někdo opravdu tvrdit. Odpověděl jsem, že takových lidí je spousta, vždyť například podle posledního zveřejněného volebního modelu České televize by ANO volilo skoro 30 procent lidí.

Podíval se na mě skoro nešťastným pohledem. A prohlásil: „Řekni mi, prosím tě, jsou ti lidi blbí, anebo navedení?“

Zajímavá otázka. A jak tvrdí psychologové, klademe si ji u lidí s jinými politickými názory často. Jsou málo chytří a naivní, anebo jsou to nemravní oportunisté, kteří tyto názory zastávají proto, že je to pro ně výhodné?

V odborném vědeckém měsíčníku Personality and Social Psychology Bulletin vyšel koncem dubna článek, který zpracovává výsledky čtyř studií, z toho jedné dělané na reprezentativním vzorku. Výsledek jasně prozrazuje už název textu: Lidé vidí své politické oponenty jako spíš hloupé než zlé.

Takže to máme potvrzeno vědecky. Politický nesoulad si u svých oponentů vysvětlujeme nedostatkem fištrónu, jak říkala moje babička. Nezlobíme se na ně, spíš je nám jich líto. Říkáme si, že jim prostě pánbůh nenadělil dostatečně pod čepici, a tím pádem ani nemá smysl se s nimi dál hašteřit.

Nevím, jestli je to tak opravdu. Lidská mysl je složitá a výzkumy obtížné, protože velmi často příliš záleží na vnějších okolnostech. A zejména je důležité, jak formulujeme otázku.

Můj názor je, že v tomto případě si ji klademe špatně. Lidé s jiným názorem samozřejmě můžou být málo inteligentní. A nepochybně můžou být i nemravní a zastávat dotyčný názor proto, že jim za to někdo zaplatil nebo jim chystá jiné výhody.

Ale pak můžou mít jiný politický názor prostě proto, že vidí svět jinak. Když se rozhodujeme, jestli jsou naši oponenti hloupí, nebo špatní, tak už automaticky předpokládáme, že jejich názor není správný. Ale když tak budeme navzájem nálepkovat své názory jako chybné či nepravdivé, tak se nikdy nedomluvíme.

Navrhuju možná překvapivou věc: poučit se z marketingu. Ten nás učí, že tím nejdůležitějším při definici produktu je jeho příběh. Dnes je všechno „s příběhem“: od kávy přes jídlo v bistru až po kuchyňskou linku v obchodním domě. Příběh nám vysvětluje souvislosti a pomáhá tomu, abychom se i na nudný nebo nezajímavý produkt podívali jinýma očima.

Jenže ono to platí i u politických názorů. „Za Babiše bylo líp,“ řekne někdo. A mě zajímá příběh. Proč to řekl? Může to být proto, že za to dostal od reklamní agentury zaplaceno. Nebo proto, že s Babišem v minulosti spolupracoval a bylo to pro něj výhodné. To jsou špatné důvody. A je výborné, že média už některé tyto příběhy lidí z billboardů zveřejnila, a zatím se zdá, že za většinou z nich je příběh právě tenhle.

Ale můžou to být i jiné příběhy: lidí, kteří se z nějakého důvodu měli „za Babiše“ opravdu líp. Kteří žijí jinak než my, čtou jiné zprávy i jiné komentáře, setkávají se s jinými lidmi. Prožili něco, o čem nic nevíme nebo si to ani nedokážeme představit. A teď říkají, že „Za Babiše bylo líp“, a nám to přijde nepochopitelné, až nestoudné. Ptáme se: „Jsou blbí, anebo navedení?“

Možná jedno, nebo druhé, možná i obojí. Ale třeba o nich víme jen hrozně málo. A oni o nás. „Za Babiše bylo líp“ je věta s příběhem. Nemusíme mu věřit a nemusí se nám líbit. Ale jestli se považujeme za ty lepší, či chytřejší, případně obojí, měli bychom ten příběh chtít aspoň znát.