Článek
Pro tuto kampaň navrhuju pro nás voliče aspoň jednoduché pravidlo politické hygieny. Pojďme přestat s tím vášnivým hledáním vad.
Kandidátům na prezidenta věnujeme příliš mnoho pozornosti. Chápu, že je to pro mnoho z nás celkem vítané rozptýlení v jinak těžké a problematické době. Něco jako společenská hra „Člověče, rozzlob se!“, v níž napjatě čekáme na nové ohlášené jméno, a okamžitě přesně víme, proč je nepatřičné nebo nevhodné.
Ovšem přitahuje to podle mě problematický typ lidí. Nepochybně často něčím zajímavých, určitě odvážných. Avšak libujících si v tom, že uvádí ostatní do rozpaků, zatímco sami nikdy rozpaky necítí. Obvykle je označujeme nálepkou „bizarní“. Na seznamu dnes známých plus mínus dvaceti zájemců o Hrad jich je asi polovina.
Druhou polovinu tvoří lidé, kteří by dobrou hlavou státu být mohli, ale v rámci zmíněné společenské hry jsme už detekovali nějakou jejich vadu považovanou za zásadní. A teď už půjde jen o to rozhodnout, jestli je lepší kandidát, který byl v KSČ, udával pro StB, popíral covid anebo bojuje za záchranu tradičního manželství. Vyberte si.
Jinými slovy boj o Hrad si dnes můžete představit jako takový e-shop, který nabízí více či méně vadné nebo porouchané výrobky. A vy se rozhodujete, jestli si koupíte spíš telefon s prasklým displejem, anebo notebook se špatným dobíjením baterie. A úplně nejradši byste si nekoupili nic, ale v pravidlech e-shopu je, že když to uděláte, tak vám domů pošlou zboží, které opravdu nechcete.
Mnohokrát se už psalo, že problémem je, že vlastně nemáme představu, jaké vlastnosti od dobrého prezidenta chceme. Lépe řečeno že očekáváme osobnost, která nás všechny převyšuje a zastiňuje. A je tak nějak součástí lidské přirozenosti, že když se někdo takový najde, tak první, co nás napadne, je to, že je strašná drzost, že si myslí, že nás převyšuje a zastiňuje zrovna on.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Andrej Babiš je dnes považován za favorita proto, že tuto drzost má. A zároveň je člověkem, který má buď neexistující, anebo omyvatelné ty části své mysli, které jsou u běžných lidí odpovědné za pocity studu, trapnosti či nepatřičnosti. Jinak řečeno je člověkem bez jakékoli sebereflexe.
Ale zároveň je podstatné, že je kandidátem silné politické strany, takže sice má jako ostatní své vady, ale voliči ANO mu pomyslně vystavují potvrzení „ověřeno v politickém provozu i s vadami“. A my, kteří tuto stranu nevolíme, s tím těžko něco můžeme udělat.
Hodně lidí si na Hradě představuje osobnost nadstranickou, možná až apolitickou. To je součástí odkazu prezidentování Václava Havla. Jenže se obávám, že takového člověka nemáme. A nemáme ho dlouhodobě. Jakkoli asi existuje, tak v českém veřejném prostoru dnes není vidět.
Řešení vidím jediné: se svým kandidátem musí přijít i další ambiciózní strany, tedy asi zejména ODS, Starostové a Piráti. A optimální by bylo, kdyby ho nevytáhli ze zákulisního klobouku, ale kdyby vzešel z něčeho připomínajícího takzvané primárky. To se teď už asi nestihne, ale je to poučení na příště.
Pro tuto kampaň navrhuju pro nás voliče aspoň jednoduché pravidlo politické hygieny. Pojďme přestat s tím vášnivým hledáním vad. Lépe řečeno, ať kritizuje nevhodné kandidáty ten, kdo má zároveň i favorita a řekne jeho jméno. Sport s názvem: „rozcupuju kohokoli, ale nikoho dobrého nevidím“ je nezdravý. A pro volbu dobré hlavy státu destruktivní.
