Článek
Velká stávka ve školství sice vypukne společně s dalšími odborářskými protesty až po víkendu, už teď je ale docela jasné, co hlavního přinese.
Těžko očekávat, že by výsledkem stávky učitelů, která by měla být jejich nejmasivnějším protestem od revoluce, bylo otočení plánů Ministerstva školství. Případně že by se z napjatého rozpočtu zázračně uvolnily kdesi zapomenuté miliardy.
Co je pravděpodobnější? Že se po pondělním protestu ředitelům škol a jejich pedagogům vlije do žil jenom další žluč a frustrace, ať už akce s velkým A dopadne jakkoli.
Ti, kteří vkládají do emocemi nabitého dne příliš velká očekávání, budou zklamaní, protože odbory mávnutím proutku nevyřeší všechny jejich problémy. Ti, kteří od protestu nic moc nečekají, a přesto se zapojují, se dočkají podobného pocitu. A ti, kteří stávku bojkotují, protože ji považují za zbytečnou, se jen utvrdí v pocitu zmaru, že jsou pořád ve stejné bryndě.
Jakákoli z těchto frustrací je v kombinaci s plánovanými škrty, dlouhodobým finančním podhodnocením učitelské profese, dozvuky covidu, přílivem dětských uprchlíků do lavic, přehnanou administrativou i zodpovědností za úspěchy či neúspěchy žáků bohužel jasným znamením, že učitele nečeká v dalších letech mnoho dobrého. A to ani kdyby plánované změny vláda nakonec zmírnila, nebo od nich zcela upustila.
Problém je hlavně v plném odhalení toho, že vzdělávání v Česku opravdu není a ještě dlouho nebude prioritou. Namísto toho, aby stát usilovně tlačil tolik potřebnou reformu, posílá školy do stále větší tenze. A zahrává si s něčím tak vzácným, jako je nadšení a zápal učitelů.
Zprávy o tom, kolik pedagogů postihne vyčerpání, či dokonce syndrom vyhoření, se možná mnohým jeví jako okrajové. Mají ale mnohem větší význam, než si možná vůbec dokážeme připustit. Jestliže teď s takovým problémem zápolí každý pátý učitel, kam se posunou statistiky v příštích letech?
Učitelská profese je náročná. Každý, kdo v ní i přes současné problémy a mizivé naděje na blízké zlepšení zůstává, zasluhuje obrovský obdiv.
Jenže to jsme si měli důrazně připomínat i v mezičase od největší stávky v roce 1989 nebo té v roce 2012. Abychom se dnes nemuseli zase vymlouvat na to, že úcta k profesi nebo smysluplnost práce má být pro učitele hlavním zdrojem energie. Zaslouží si mnohem víc.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
