Článek
Hledání konsenzu napříč evropskou sedmadvacítkou může mít trpkou příchuť.
Od vstupu České republiky do Evropské unie uběhne v květnu už 18 let. Dlouhá doba na to, abychom si už dostatečně ujasnili, co členství ve společenství obnáší. Jde především o jedno základní pravidlo – že s účastí na evropském projektu nejsou spojené jenom nezpochybnitelné výhody, ale také schopnost přijímat kompromisy a hledat společná východiska s ostatními šestadvaceti státy.
Leckdy to bývá těžce skousnutelné, zvlášť pokud jsou názorové postoje vysloveně protichůdné. Názorný příklad nabízí právě finišující příprava takzvané taxonomie neboli rozčlenění, které energetické zdroje se budou v EU považovat za udržitelné a zaslouží si investiční podporu.
Pro Česko je klíčové, že Evropská komise označila koncem prosince za přijatelné i jádro a zemní plyn, a to navzdory odporu některých jiných unijních zemí. Zároveň ovšem Brusel přichystal pro oba zdroje tvrdé podmínky, které z nich dělají přechodnou variantu k novějším a ekologičtějším zdrojům a technologiím.
Reakce na české straně byly rozpačité, až odmítavé. Provozovatelé jádra a plynu reprezentovaní hlavně šéfem státem kontrolované skupiny ČEZ Danielem Benešem varují před paralýzou tuzemské energetiky a zdůrazňují, že Komise by měla akceptovat české připomínky.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Na první dojem se takové lamentování může zdát pochopitelné. Ve skutečnosti zní ale trochu falešně.
Šéfové ČEZ, velkých teplárenských firem, ale i mnozí politici dělají dojem, že se teprve nedávno probudili. A diví se, jaké jsou v Evropě trendy a jak to funguje v Evropské unii. Dobře přitom věděli, co se v Bruselu chystá. Věděli také, že nejde o výmysly nějakých poblázněných eurobyrokratů, ale o směřování energetické politiky, kterou v základu určují členské země. Nezapomínejme, že v některých státech EU je skepse vůči jádru naprosto většinová.
Stanovisko vznikající na úrovni evropských institucí neodráží jen jeden názor, ale vychází z mozaiky a následně se pokouší vyjádřit konsensus. Není proto férové vytvářet dojem, že se nastavení taxonomie může ještě výrazněji změnit ve prospěch českých požadavků. S něčím takovým nelze počítat už proto, jak negativní ohlas vyvolalo samo připuštění jádra. Komise navíc dala opakovaně najevo, že svůj návrh z konce minulého roku hodlá jen jemně upravovat, nikoli přepracovávat.
Poznání, že členství v klubu s sebou nese i nutnost přizpůsobit se, může mít v tomto případě pro Česko poměrně trpkou příchuť. Tak to ale zkrátka chodí. Němcům nebo Rakušanům se výsledek může příčit ještě víc.
