Článek
Místo soudržnosti, tradice a klidu jsme letos před Vánocemi na trzích nakoupili nedůvěru ke státu a další porci pocitu odtržení od ostatních.
Česko je, zdá se, za vrcholem páté vlny epidemie koronaviru. Každá byla úplně jiná, i když měly podobně smutné následky. Pokud bychom měli pro pátou vlnu najít symbol, jako bylo pro tu první třeba šití roušek, byly by to zakázané adventní trhy. A to z více důvodů.
Atmosféra, návrat k tradici, sepětí s minulostí, pěkné věci, dobré jídlo, pití. Pro to si lidé dříve chodili na adventní trhy. Letos si ze „zimních farmářských“ trhů odnesou maximálně pocit, že v Česku se nemusí dodržovat vůbec nic, že se na vše najde klička. Jen musí mít někdo dost drzé čelo škrtnout na ceduli adventní a dopsat zimní. Takže si můžeme zabalit všechny zmínky o důležitosti právního státu a respektu k němu, které jsme v životě slyšeli, a spolu se zvadlým jmelím a vypelichanými adventními věnci je hodit do koše.
Rozhodnutí adventní trhy zakázat jde určitě s úspěchem bombardovat, ale obezlička, se kterou přispěchala města, jež asi v dobré víře chtěla situaci zachránit, se nám může vymstít. Je to další důkaz, že stát, jehož lídry si volíme a jehož provoz platíme, nefunguje dobře.
Respekt k právu a institucím podemílá jako stroj stále stejné kolečko: Vláda vydá nevysvětlený drakonický zákaz v jedné úzké oblasti. Zákaz se nedodržuje. Kontroly nejsou. A další a další nařízení čím dál snadněji dostávají nálepku zbytečného obtěžování. „Příště bude hospodský říkat, že ho svazují hygienické předpisy nebo že musí čistit trubky na pivo. To se hrozně těžko zastavuje,“ povzdechl si tento týden viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Abychom ale byli spravedliví: Češi nejsou zrovna občané par excellence. Zpochybníme cokoli a nejsme soudržní. A když už jsme na začátku vzpomínali první pandemickou vlnu, tak největší rozdíl oproti té páté je, že nyní s pandemií nebojujeme jako společnost, ale každý zvlášť, a to je pak nabíledni, že nemáme velkou šanci na úspěch.
„Tohle je náš společný problém. My nejsme jedinci sami o sobě, žijeme ve společnosti, bez ní nejsme nic,“ podotkl k současné situaci koordinátor covidové péče z vinohradské nemocnice Martin Havrda.
Třetí aspekt nešťastných „adventně-farmářských“ trhů ukazuje, že se možná v protiepidemických opatřeních trestuhodně opomíjí jedna důležitá okolnost. Myslí někdo na lidi? Nešlo trhy omezit chytřeji? Musely se rovnou zavírat?
Nejrůznějším expertním covidovým týmům je vyčítáno, že v nich chybí zjednodušeně řečeno „humanitně“ zaměření odborníci: sociologové, experti na komunikaci, psychologové. Ti by možná dokázali odhadnout, jaká opatření už jsou „příliš“ a že dopad na pandemii nevyváží negativní dopad společenský.
Možná byly při nedostatku jiných možností adventní trhy jedna z mála příležitostí na něco se těšit a někdo měl říci: To není možné logicky vysvětlit. To těm lidem nemůžeme udělat!
Nikdo asi nedokáže odhadnout, jak dlouho se bude lidstvo s pandemií potýkat a které další mutace a varianty zamíchají kartami. Kauza zrušených adventních trhů ale ukázala, na kolika úrovních je narušený vztah mezi občany a státem. Je třeba začít s opravou.
