Článek
Donutit k očkování jeho odpůrce „jako prakticky znásilněním“? Budoucí ministr sociálních věcí není v politice nováček a měl by vědět, že na slovech záleží.
Třetí advent, tři hořící svíčky na věnci, pěkné počasí, chvíle klidu. Byl to hezký víkend. V hlavě mi ale kromě všudypřítomných koled hrál dokola i jeden nešťastný příměr. Že zavést povinné očkování by bylo jako donutit k vakcinaci lidi, kteří o očkování pochybují nebo ho nechtějí, „prakticky jako“ znásilněním.
Kdyby něco takového padlo po pátém pivu v pokročilé hodině, spravedlivě se pohorším. Ale když něco takového vypadne z budoucího ministra práce a sociálních věcí v politickém podcastu HN, rezonuje to o něco víc.
(„Já to vnímám jako určitou formu… že toho člověka k tomu donutím jako prakticky znásilněním, že tomu člověku řeknu ty musíš,“ poznamenal k povinnému očkování předseda lidovců Marian Jurečka.)
Jurečka určitě ví, že mezi ony sociální věci patří i sociální péče – a ta cílí mimo jiné i na oběti znásilnění. A proto určitě i ví, co vlastně znásilnění je. Pro jistotu nabízím encyklopedické okénko podle Policie ČR: Znásilněním se rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti.
Přirovnávat v době pandemie něco takového k snaze státu vyhnout se přeplněným nemocnicím kvůli covidovým pacientům? To mi přijde mimo. Nevím nevím, jestli by povinné očkování způsobilo lidem stejnou psychickou újmu, jakou si nesou oběti znásilnění nebo třeba zdravotníci, kterým pod rukama umírají lidé.
Na Twitteru se o víkendu rozjela diskuze o tom, jestli to pan Jurečka řekl, nebo neřekl – respektive jestli to myslel tak, či onak. Diskutující vzali elektronickou tužku, výrok rozebrali na součástky a pak vynesli soud.
A víte co? Já si myslím, že je to ve výsledku úplně jedno. Jurečka do politiky nepřišel před týdnem. Není to žádný nováček, na kterého bychom se měli shovívavě dívat s tím, že se přece ještě musí rozkoukat. Někdejší ministr zemědělství moc dobře ví, že na slovech záleží, že se různé věci dají říct různými způsoby. A on zvolil tento.
Do budoucna bych nastupujícímu ministrovi práce a sociálních věcí přála více empatie a jazykového jemnocitu. Do tohoto rezortu se totiž bude celkem hodit. To bychom se jinak mohli z úst budoucího šéfa sociálních věcí dozvědět, že na důstojný důchod dosáhnou jen lidé, co vychovají hodně dětí. Ne, počkejte, to už se vlastně stalo.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
