Glosa: Středula jde do boje o Hrad. Konečně

Odborový předák míří na stejné voliče jako Andrej Babiš. A možná ještě víc než on na ty, kteří dnes ve Sněmovně vůbec žádné zastoupení nemají. Kdysi se tomu říkalo levice.

Josefu Středulovi nelze upřít smysl pro efekt. V sobotu si nechal na sjezd „své“ největší odborové centrály ČMKOS přivézt samotného prezidenta republiky Miloše Zemana, který ho „nečekaně“ vyzval k prezidentské kandidatuře, což ještě zopakoval v nedělním rozhovoru pro TV Prima.

Ve čtvrtek odpoledne pak Středula, muž s pověstí tvrdého vyjednavače a nejlépe oblékaného muže tripartity, na Twitteru s požadovanou skromností a předsedou Mladých sociálních demokratů Lukášem Ulrychem po boku oznámil, že už se začaly sbírat podpisy nutné pro to, aby se mohl do závodu, který vyvrcholí v lednu 2023, zapojit.

Takže sláva. Abychom si rozuměli, to není nadšení konkrétně nad Josefem Středulou. Jen je dobře, že po měsících všeho toho „nevylučování“, „nepředbíhání“ a výmluv na souhlas manželky či manžela stojí definitivně na startu první silná osobnost, která může hrát při volbě čtvrtého českého prezidenta důležitou roli.

Josef Středula je srozumitelný kandidát. Sice nikdy nezastával žádnou volenou politickou funkci, ale osmiletý pobyt v čele největší odborové centrály ho vybavil takovým množstvím politické zkušenosti, že se v poli kandidátů vyrovná těm nejostřílenějším. Včetně těch, kteří se snad ještě přihlásí.

Je to otevřeně levicový politik, jeho názory známe, a pokud nám některé informace chybějí, bude dost času a prostoru se na ně doptat. A že bude po prezidentově podpoře na co se ptát. Především proto, že Miloš Zeman, jakkoli dnes poražený a ponížený, nereprezentuje jen sám sebe, ale jsou na něj navázány silné zájmy některých byznysových skupin, které nehodlají jeho odchodem z Hradu přijít o svůj vliv.

Třetí přímá prezidentská volba připomíná tu první z roku 2013, kdy také svůj post neobhajoval držitel úřadu. A někdy je užitečné podívat se do archivů. Přesně před 10 lety, v květnu 2012, vedl v průzkumech suverénně Jan Fischer, tehdy zdánlivě suverénní favorit volby. Zároveň ale začal být zřetelný pomalý, ale neustálý vzestup Miloše Zemana. A Karla Schwarzenberga, který nakonec se Zemanem bojoval předem ztracené finále, tehdy bral jako vážného soupeře jen málokdo. Jeho hvězda vyletěla až po Vánocích, kdy lidé začali opravdu přemýšlet, koho by na Hradě chtěli.

Letošní volba se prozatím podle průzkumů zdála jako jasná záležitost – ve druhém kole se utkají Andrej Babiš a Petr Pavel, kteří ovšem s oficiálním oznámením své kandidatury vyčkávají. A zvlášť předseda ANO se dokáže tvářit, že případný pobyt na Hradě bude další z věcí v životě, kterou si nikdy nepřál, ale nakonec ho donutili.

Středula tenhle nudný film nakonec rozstřelil a do celé volby vnesl aspoň nějaký vzruch. Míří na stejné voliče jako Andrej Babiš – a možná ještě víc než on na ty, kteří dnes ve Sněmovně vůbec žádné zastoupení nemají. Kdysi se tomu říkalo levice. A i když třeba v prezidentské volbě neuspěje, jeho ohlášený vstup do politiky znamená potenciálně začátek pokusu o rehabilitaci toho slova a celého politického proudu.

A i konzervativci a liberálové by si mohli připustit, že by se Česku časem znovu hodila i jiná než marketingově vypočítavá opozice bez jakýchkoliv zásad, jak ji předvádí ANO, případně ta nacionalisticky-xenofobní z SPD.

V tom může být Středulova začínající politická mise nakonec ještě důležitější než jeho prezidentská kandidatura.

Opravili jsme identitu muže, který je na twitterovém snímku s Josefem Středulou.