Glosa: „Šťastní, že jsou vedeni“. Proč si Rakušané a Češi dodnes nerozumí

Detail z regionálního festivalu připomíná, jak málo se od dob Rakouska-Uherska změnilo na vztahu Čechů a německy mluvících Rakušanů.

O víkendu už podesáté proběhne v rakousko-českém dvojměstí Gmünd / České Velenice festival „Přechody“. Pokud český text programu nepřehání, pak se odehrají neobvyklé věci. Vystoupí prý „kolektiv hudebníků, kteří jsou šťastní, že jsou vedeni“, anebo muž s kytarou, „který patří k prvním českým písničkářům“ a o kterém je známo, „že jeho blízcí zasáhli přímo do srdce“. Na veřejné diskuzi se setkáte „s Othmarem Karasem, prvním místopředsedou a poslankyní Evropského parlamentu“.

Ve skutečnosti je program dokladem, že organizátoři z jedné rakouské nevládní společnosti použili stejně jako loni laciný překladač do češtiny. Ten kromě mluvnických chyb vykouzlil zcela nesmyslné věty. Festival bude provázet otázka, proč to nikomu nevadí.

Češi by se mohli cítit uraženi. Jsou však zticha, protože celou akci platí rakouské ministerstvo kultury a spolková země Dolní Rakousko. Úředníci z Vídně a Dolního Rakouska si zase trapných chyb v programu nevšimnou, protože neumějí česky.

Detail z regionálního festivalu připomíná, jak málo se od dob Rakouska-Uherska změnilo na vztahu Čechů a německy mluvících Rakušanů. V roce 1907 popsal dilema z rakouské strany dodnes vydávaný historik Richard Charmatz. Pochválil monarchii za to, že osmi převážně slovanským národům otevřela prostor pro „svobodnou národní aktivitu a sebevzdělání“. Hlavní zásluhu na tom mají Němci, „kteří kdysi byli jedinými pány rakouských zemí“, své pozice se však vzdali ve „prospěch Slovanů“. Charmatz se podivuje, že Slované neprojevují Němcům za jejich oběti dostatečnou vděčnost.

Z toho je vidět, že se proslulý historik a zřejmě mnozí další německy mluvící Rakušané tehdy neseznámili například s postojem Čechů, kteří soužití v rámci Rakouska viděli jinak. Přitom je pravděpodobné, že také počátkem dvacátého století si Češi nechávali kritiku Vídně ze zištných důvodů pro sebe.

Rakouské ministerstvo kultury dnes opět sleduje výchovný cíl mezi Slovany za severní hranicí a utrácí velké peníze, aby obnovilo soužití dvou regionů, které byly desítky let odděleny železnou oponou. Odpovědní činitelé z Rakouska však nemohou kontrolovat skutečný efekt svých aktivit mezi českou populací. Česky neumějí a Češi jim pravdu neřeknou.

Logicky lze uzavřít: kdyby Rakousko-Uhersko shodou historických náhod přežilo dodnes, určitě by se brzy rozpadlo.