Článek
Pandemie nás kromě jiného naučila dělat některé věci, které jsou i v dlouhém horizontu užitečné. Měli bychom v tom pokračovat, a v letošní zimě obzvlášť.
Jestli to někoho mělo napadnout, tak buď Čechy, nebo Angličany. A řekněme si to na rovinu, Angličané nás předběhli. Stovky podniků nabízejí svým hostům inovativní balíček s názvem „práce z hospody“. Ano, slyšíte správně.
Za paušál v obvyklé výši 15 liber, tedy v přepočtu asi 420 korun, si budete moci sednout na klidné místo ve své oblíbené hospodě. K dispozici je rychlá wi-fi a zásuvky na dobíjení počítače i telefonu. Cena dále zahrnuje neomezené množství kávy a čaje, lehký oběd a některé podniky nabízejí na konci pracovní doby buď pivo, nebo gin s tonikem.
S nabídkou přišly pivovary Fuller a Young’s, které provozují dohromady asi 500 hospod v celé Británii. A přidávají se další podniky. Hospoda je v Anglii podobnou institucí jako v Česku. Ale je dlouhodobě v ohrožení a pandemie ještě zavírání hospod urychlila. Uvádí se, že za deset let jich ubylo kolem sedmi tisíc. Balíček s názvem „práce z hospody“ je jedním ze způsobů, jak by podniky mohly lépe přežít očekávanou krušnou zimu na přelomu let 22 a 23.
Zároveň je to příležitost pro lidi, kteří chtějí ušetřit za energie a přes den netopit u sebe doma. Očekává se, že některé firmy i letos v zimě zavedou home office, aby ušetřily za provoz kanceláří. Práce z hospody může být tím, co případný úsporný režim učiní snesitelnějším, možná i zábavnějším.
Jistěže to není optimální. Ale blížící se zima bude suboptimální, jak zní dnes tak oblíbený eufemismus. Čeká nás krize, byť mnozí z nás to zatím ze svých úvah vytěsňují. I když krize není úplně přesné slovo. Místo růstu, na který jsme si zvykli, půjde o pěti- až desetiprocentní pokles blahobytu. Tak to aspoň odhadl Tomáš Sedláček v našem rozhovoru v podcastu. Zní to jako málo, skoro zanedbatelně. Ale jedna věc, kterou nás v posledních dvou letech pandemie naučila, je to, že s malými čísly je neradno si zahrávat. Zejména s malými procenty. Většinu lidí bude těch deset procent hodně bolet.
Naštěstí nás covid naučil i další věci, například právě zmíněnou práci z domova. Část lidí ji nenáviděla a jakmile to šlo, tak se do kanceláří vrátili, no a část lidí se do home officu naopak zamilovala. Nevím o žádné studii, ale ze zhruba deseti velkých či středních firem, kde znám lidi v managementu, jich osm má přesné plány pro případ, že kvůli nedostatku energie budou muset kanceláře zavřít. Předpokládám a doufám, že podobně jsou připraveny i instituce a úřady.
A jak říká již zmíněný Tomáš Sedláček, možná ani nemusíme čekat, až bude situace opravdu zlá, pokud vůbec bude. Ale můžeme se uskrovnit dobrovolně a dopředu a pojmout to jako válku s Putinem, kterou jsme zatím naštěstí vedli jen ve svých postech na sociálních sítích a někteří, zaplaťpánbu za to, i dobrovolně svými peněženkami. Ale možná by nejúčinnější bylo ukázat, že těch deset procent blahobytu nebude problém. Protože na to Rusko sázelo: že Západ je tak rozmařilý a rozmazlený, že ani tohle nedokáže.
Covid byl taková rozcvička, jakkoli nepříjemná a pro někoho i tragická. Ale naučil nás dělat věci, které jsou i v dlouhém horizontu užitečné: tlustí začali hubnout, teplomilní se otužovat a tak dál. Pokud to nebude znít nepatřičně a neuctivě k těm, kteří v reálné válce umírají, pak by zbytek Evropy mohl s napětím očekávanou zimu pojmout jako svého druhu bojovku. Složit bobříka z ochoty vzdát se kousku, malého kousku blahobytu.
Práce z hospody mi do tohoto konceptu celkem dobře zapadá.
