Článek
Nový návrh RVP není abstraktní strategie, ale jasná a závazná věc, která může základní školy opravdu změnit.
Mám upřímnou radost. Poprvé od gymnaziálních let, kdy jsem se o školskou politiku začal zajímat, to vypadá, že by se mohlo doopravdy podařit vnést do našeho formálního vzdělávání alespoň nějaký svěží vítr.
Možná jste to už zaznamenali – ministerstvo školství vydalo svou představu revize Rámcového vzdělávacího programu (který spíš znáte jako RVP) pro základní školy. Jistě, různých strategií, analýz, doporučení expertních panelů a dalších dokumentů se vydala už celá řada.
Všechny měly vesměs deklaratorní funkci, takže „jenom“ popisovaly, co by se asi mělo dělat. A jejich opravdové promítnutí do reality často ztroskotalo dřív, než začalo. Někdy proto, že se změnil ministr a jeho priority se od nastaveného kurzu lišily, jindy proto, že komplexní změny zapadly pod změtí hašení akutních požárů.
Ale vždycky taky (částečně) kvůli tomu, že většinovou veřejnost prostě školství nezajímá. Pokud tedy zájmem o školství nemyslíme nadávání učiteli, že je pitomec, když dal Jeníkovi špatnou známku, anebo případně Jeníkovi, že je pitomec, že se nenaučil na test. Oboje končí tak, že si žáček vyslechne, že jeho rodiče školu přece nějak přetrpěli a stejně se s tím systémem nedá nic dělat, tak on to zvládne taky. (Samozřejmě velká čest výjimkám.)
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Jenže teď je to možná konečně jinak. Pokud se podle tohoto obecného návrhu opravdu RVP změní, tak to nebude jen další abstraktní strategie, nýbrž pro školy opravdu závazná věc. A pozitivní je i to, že tentokrát dlouhodobě připravované reformy nezastavila dokonce ani změna vlády.
Školství totiž potřebuje změnu jako sůl. Alespoň nějakou.
Podstatná je ale ještě jedna věc – konečně ten zatuchlý systém můžete zkusit změnit i vy osobně. Ministerstvo totiž sbírá připomínky úplně od všech. Takže právě teď máte jedinečnou šanci se zeptat svých dětí, co jim ve škole vadí a chybí, a pomoci to změnit k lepšímu.
Mně třeba přijde, že něco navrhovaný dokument řeší opravdu dobře, třeba důraz na psychohygienu a well-being žáků nebo snížení nepřiměřené nálože učiva. A něco zas blbě – třeba otázku výuky mediální výchovy, která je nyní rozdrobená mezi tolik předmětů, že se často neučí vůbec; a to se ukazuje jako větší a větší problém. Nebo úplné opomenutí podpory studentských samospráv jako součásti kurikula výchovy k občanství. Obě témata bych přitom vnímal jako dost podstatná na to, aby se nechávala úplně na libovůli škol.
Ale to je samozřejmě můj pohled. Možná se mnou souhlasíte, nebo to možná vidíte úplně jinak. To je v pohodě; hlavně o tom pojďme konečně mluvit, protože právě teď je ta šance. Aby školství jako téma opět nesklouzlo jen k nadávání a zoufalým výkřikům, že se stejně nikdy nic nedá změnit.
