Článek
Alenu Schillerovu jsme doposud mimo jiné poznali i jako političku, která mimořádně dbá o to, jak vypadá. Každý den můžeme obdivovat jiné šaty a každý týden jiný odstín vlasů. Na Ministerstvu financí dokonce nechala zaměstnat vlastního fotografa a kameramana. Zcela propadla sociálním sítím, kde si ráda po večerech píše s lidmi, kteří hodnotí její účesy.
Teď se šéfka poslanecké frakce hnutí ANO naplno – jak je u ní zvykem – pustila do své nové role frontmanky opozice. Zatímco šéf hnutí Andrej Babiš bude v obytném voze objíždět zemi a snažit se v prezidentské kampani vystupovat méně konfliktně, Schillerovou čeká ve Sněmovně úděl zlé ženy.
A jak jsme mohli vidět tento týden při projednávání důvěry nové vládě, baví ji to snad úplně stejně jako focení a natáčení. Do kritiky Fialova kabinetu se ponořila s takovou vervou, až úplně ztratila soudnost.
Kabinetu vytkla nereálné sliby. Ptala se, kde je to slibované šetření. Vadí jí, že někteří ministři neumějí anglicky. Programové prohlášení vlády označila za příručku politického marketingu. Ministru vnitra Rakušanovi vytkla střet zájmů. Podivila se, jak Jurečka mohl zvládnout dva týdny řídit dvě ministerstva. A už vůbec nechápe, že se hnutí STAN neštítí sponzorského daru od trestně stíhaného člověka.
Ve vystoupeních střídala své dvě oblíbené polohy: Laskavé babičky, která vlídným hlasem vyjadřuje pochopení pro nějaký ten prohřešek, a neoblíbené učitelky, která ostatní poučuje o banalitách typu „státní rozpočet je jen podmnožinou velké množiny, které říkáme veřejné finance“.
Protože Alena Schillerová má ráda pozornost a stoupne si před každou kameru, která je poblíž, lze čekat, že v následujících měsících se před ní neschováme. Bude několikrát denně tepat vládu nejen v televizi, ale i v rozhlase, v novinách, na internetu… A zcela určitě si při tom ještě stihne odskočit do poroty soutěže Muž roku a na další podobné akce, které vyhledává.
V politice platí, že to nesmíte přehnat. Alena Schillerová to ale právě dělá. Jistě v dobré víře, vždyť přece mluví za významnou skupinu půldruhého milionu voličů ANO. Zastává se jich, protože oni se úsporných plánů nové vlády bojí. To je legitimní.
Jen pokud Schillerová neubere plyn, čeká ji osud bývalého premiéra a šéfa sociální demokracie Jiřího Paroubka, který se také cítil neohroženě silný jako buldozer, až nakonec bolestivě naboural. Ze začátku to skvěle funguje: Třeba Paroubek během jediného roku zázračně vytáhl zruinovanou ČSSD k 32 procentům.
Člověk pak snadno propadne pocitu vlastní neomylnosti, nebo dokonce tomu, že ho vede prozřetelnost a je předurčen k úspěchu a vůdčí roli. Pokud bude Schillerová stejně jako svého času Paroubek vystupovat ke každému tématu několikrát denně, lidem se úplně stejně zprotiví.
Paroubek to tehdy ukázkově přehnal. Působil nafoukaně a arogantně. Každého kritizoval, nikdo mu nesahal ani po kotníky, protože všichni to přece dělají blbě a on jediný to umí. Alena Schillerová k tomu přidává další rozměr: Chlubí se, co všechno dokázala vymyslet.
Ve skutečnosti ale spíš objevuje svět, jak jí ve sněmovní debatě elegantně připomněl ministr průmyslu a bývalý bankéř Jozef Síkela: To nejsou vaše dluhopisy, tyhle cenné papíry se používaly už v době alexandrijské, tedy 300 let před naším letopočtem.
Už dnes můžeme mluvit minimálně o drzosti, když vidíme, co všechno Alena Schillerová svým nástupcům vytýká. Místo toto, aby se aspoň ještě pár dní styděla, v jakém stavu státní kasu předala. Pokud neubere, v budoucnu ji čeká paroubkovský náraz.
