Glosa: Rozčilení není program. Ale může to být dobrý byznysplán

Američan Charles Strite před sto lety zbohatl na tom, že v restauraci dostával buď připálený, nebo málo opečený toast.

Jsou dva druhy lidí. Jedni, když se setkají s nějakou běžnou každodenní nepříjemností, se rozčilují. Druzí ji ignorují. A pak je ještě třetí druh lidí, kteří tyto iritující zážitky berou jako příležitost a dokáží na nich vydělat.

Mým oblíbeným příkladem je příběh vyskakovacího toustovače. Loni tenhle vynález oslavil 100 let. V říjnu 1921 si ho nechal patentovat Američan Charles Strite. Skoro nic o něm nevíme. Pouze že se narodil v Iowě a že na svém nápadu založil úspěšný byznys. Jeho heslo na Wikipedii tvoří všeho všudy tři věty.

Opékání chleba samozřejmě nebyla počátkem dvacátého století žádná novinka. Lidé si asi opékali pečivo na ohni od nepaměti. Vlastní přístroj však toustování dala až elektřina, konkrétně skotský fyzik Alan MacMasters v roce 1883.

Ten pracoval na vývoji osvětlení pro podzemní dráhu v Londýně a v podstatě náhodou zjistil, že když pro vedení elektřiny použije dráty s levnějším zinkem, budou se zahřívat. A když tak díky tomu náhodou v laboratoři opekl starý chleba odložený na stole, myšlenka byla na světě. Tak to aspoň tvrdí legenda.

MacMastersovy toustovače byly nepraktické a také nebezpečné, dokonce v jedné londýnské kuchyni způsobily požár s obětmi na životech. Přesto se používaly a prodávaly. Čímž se dostáváme k druhé, mnou oblíbené části příběhu. Tedy k rozčilení Charlese Stritea.

Z dobových novinových článků víme, že mu vadilo, že toustovače opékají chleba jen z jedné strany. A pak to, že v restauraci často dostával toust buď spálený, nebo málo opečený. Takže se to rozhodl změnit.

Jeho vynález byl založen na dvou vylepšeních: že se bude chléb opékat vertikálně, a to z obou stran najednou. A že bude doba opékání časově omezená. Aby si kuchař při vyndávání toustu nespálil prsty, chléb po uplynutí zvoleného času díky pérku vyskočí.

Dál už to známe a většina z nás má toustovač doma, nebo ho minimálně aspoň někdy používala. Patří ke kuchyňským zařízením, které se za sto let inovovaly jen velmi málo.

Strite na svém vynálezu, který od nápadu „piloval“ několik let, zbohatl. Založil společnost Waters Genter, později přejmenovanou na Toastmaster. Toustovače určené původně do profesionálních kuchyní v restauracích a kavárnách se začaly od roku 1926 prodávat i do domácností. Ve třicátých letech se jen v USA prodalo milión toustovačů ročně, všechny založené na zmíněném patentu č. 1 394 450.

Charles Strite se díky svému vynálezu stal zámožným mužem. V době získání patentu byl zralého věku, bylo mu 43 let, a není známo, že by pak vynalezl ještě něco dalšího. Možná už nenašel nic, co by ho vyvedlo z klidu.

Rozčilení není program, citujeme často v Česku Masaryka. Možná je na čase citát opravit. Rozčilení není program, ale může to být dobrý byznysplán.