Článek
Abychom si nemuseli prožívat zklamání, stačí jednoduchá věc: Nemít velká očekávání.
Nadšení z nového premiéra Petra Fialy nebere konce. Voliči jsou fascinováni způsobem, jakým si podceňovaný brněnský profesor u prezidenta dokázal prosadit svou.
Za prvé kvůli tomu, že na Miloše Zemana – tedy svého politického soupeře, který mu úspěch nepřál – šel po dobrém. Což vyžadovalo opravdu nekonečnou trpělivost a slušnost.
Jen si vzpomeňte, čeho všeho byl prezident schopen, jen aby se právě Petr Fiala nestal premiérem.
Nejprve před volbami Zeman oznámil, že volební koalice včetně Fialovy sestavy Spolu jsou podvod. Zároveň dodal, že bude volit hnutí ANO. A nakonec prohlásil, že nejmenuje premiérem vítěze voleb, ale šéfa nejsilnější strany, tedy Babiše. To vše mělo znejistit příznivce opozice, jestli má vůbec smysl jít hlasovat.
Po volbách prezident dokonce Babišovi dvakrát nabídl premiérství, přestože šéf ANO o něj nestál, uznal prohru a oznámil odchod do opozice. Petr Fiala dokázal zůstat zdrženlivý dokonce i ve chvíli, kdy mu Miloš Zeman v županu silácky vzkazoval z nemocnice, že jednoho z ministrů vetuje a přes to „nejede vlak“.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Vysvětlení, jak se v takové situaci dokáže Fiala udržet, najdeme v jedné z jeho knih: „Ve slušnosti vidím sílu a hrdě se k tomu hlásím. A i když je v tom někdy i jistá míra pokrytectví, vždy je lepší se ovládnout a chovat se k druhým s přiměřenou úctou a zdvořilostí.“
Nový premiér potěšil i svou neústupností, s níž trval na pirátském kandidátovi na ministra zahraničí Janu Lipavském. Přesněji řečeno nebojoval za něj, ale za princip, že premiér si sestavuje vládu podle sebe a prezident mu do toho nemá co mluvit.
Když prezident Zeman stupňoval tlak, Fiala suše kontroval, že podá kompetenční žalobu a že právníci v jeho týmu už ji sepisují. Zeman pokerovou partii nevydržel, a tak jako vždy předtím ve své politické kariéře se odmítl pustit do prohrané bitvy.
Lidé jsou teď nadšeni z viditelné změny politiky, což bylo nejpatrnější ve finále: Petr Fiala si nevzal dýku mezi zuby a triumfálně netancoval na zádech poraženého soka, jak jsme v politických střetech navyklí. Naopak prezidenta veřejně pochválil za státnický krok.
Mně se taková změna také líbí. Jen tady coby veterán politické žurnalistiky chci mírnit euforii a ohromná očekávání z nástupu Fialovy vlády. Jak věděl už Cimrman, fázi očekávání vždy střídá fáze zklamání. To je skoro definice politiky.
Abychom si zklamání nemuseli prožívat, stačí jednoduchá věc: Nemít velká očekávání. Je lepší být příjemně překvapen než strašlivě zklamán. S příchodem Fialovy vlády okamžitě nezmizí ani covid, ani státní dluh. Nespadne inflace, nezlevní energie ani byty.
Naopak budeme sledovat řadu vládních nováčků, kteří, sotva se rozkoukají na svých ministerstvech, budou nejspíš dost zaměstnaní i jinými tématy, než je řešení zmíněných problémů. Summity během předsednictví EU, pak komunální volby, pak kampaň před prezidentskými…
Nezbývá než vládě popřát, aby se Petra Fialy drželo štěstí tak jako doposud.
