Glosa: Přibývající útoky na Ukrajince v Česku nesmí být tabu

K tomu, abychom se někam posunuli, nestačí odsoudit to, co se už stalo. Je potřeba takovým incidentům předcházet.

Je zajímavé, že si české úřady před rokem a půl dokázaly takřka obratem poradit s řadou dezinformačních a proruských serverů. S těmi, kteří v době války šíří nenávist vůči Ukrajincům žijícím v Česku, zatím ale mají trpělivosti až nesmyslně mnoho.

Před pár dny se mi jedna ukrajinská maminka v rozhovoru na ulici ostýchavě přiznala k tomu, odkud pochází. Pak zašeptala: „Vám nevadí, že jsem Ukrajinka? Nemívám s tím vždycky dobrou zkušenost, proto to raději moc neříkám.“

Nakonec jsem se jí s velkou emocí také k něčemu přiznala. K tomu, že se stydím za všechny hlupáky, kteří jí kdy dali najevo, že tu není vítaná. Stydím se o to víc, když vím, že nejde o ojedinělou zkušenost. Už od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, bují v české společnosti něco příšerně odporného. Jen se o tom neradi bavíme, protože jde o citlivé téma, které je snazší neotvírat. Co lze ovšem přehlížet u rodinných večeří, nesmíme tolerovat na politické půdě. Zvlášť když nenávist z prostředí hospod a internetu čím dál častěji prorůstá do reálného života.

Třeba by se konečně mohlo rozsvítit v hlavách politiků, kteří dosud raději strkali hlavu do písku, po zveřejnění alarmující zprávy právnické organizace In Iustitia. Ta jasně říká, že po ruské invazi na Ukrajinu v naší zemi narůstá počet útoků na Ukrajince a Ukrajinky. Incidenty nejsou jen verbální, ty fyzického rázu čítají ve statistice organizace bezmála polovinu evidovaných případů.

Nutno dodat, že nárůst násilí proti lidem, kteří k nám přišli z Ukrajiny, není žádným překvapením. Je zřejmý už od poloviny uplynulého roku. Na rozdíl od útoků na ruskou národnost, kterým jsme také bohužel na začátku války přihlíželi, ovšem tenhle problém přetrvává a roste.

Tím spíše nedává smysl, že se o něm bavíme výhradně tehdy, když dojde k nebezpečnému incidentu, jakým je třeba brutální napadení Ukrajinek, dopadení muže, který šířil poplašnou zprávu, nebo v podstatě jakákoli promluva předsedy SPD Tomia Okamury, který honí politické body na úkor posilování extremistických nálad.

Všechny tyhle události reflektují zhmotnění společenských frustrací přiživovaných nacionalisty, odpor části společnosti vůči pomoci ukrajinským uprchlíkům, potažmo její podporu Ruska. A dohromady znamenají obrovský problém pro českou společnost.

Zatím to ale působí, jako by stát tohle téma považoval za tabu a odmítal se k němu jakkoli důrazně postavit. K tomu, abychom se někam posunuli, nestačí odsoudit to, co se už stalo. Je potřeba takovým incidentům předcházet. Vypnutím Sputniku a Protiproudu na tři měsíce to přece nekončí.