Článek
Pavel, Stanjura, Babiš. Všichni jedou do regionů. Nastupující prezident dokonce právě na první z cest už dokonce vyrazil. Je to skvělé, ale je to málo.
Z plakátovacích ploch ještě ani nejsou strženi uchazeči o nejvyšší úřad, a hned tři výrazná politická jména už ohlásila, že mají v plánu „vystrčit nos“ z Prahy a nadále či nově objíždět Českou republiku a osobně komunikovat s občany.
Bez známky ironie tomu lze zatleskat. Politici i média byli léta kritizováni za představu, že „Česko končí za Černým Mostem“. Tedy za přehlížení potřeb lidí v regionech, ale i lidí, kteří se ocitli na periferii jiné než územní, například vzdělanostní nebo majetkové. Každá možnost, kdy někdo vlivný popřeje sluchu podobným těžkostem, je vítaná.
Ale… Nedá se vyhnout pokušení sáhnout zmíněným i dalším „cestovatelům do regionů“ do svědomí a zeptat se, jestli by nešlo dělat víc. Je snadné a možná i příjemné setkat se se svými obdivovateli a nechat se na návsích a náměstích plácat po zádech. Proč ne? Ministr financí Stanjura určitě musí vysvětlovat lidem v krajích škrty, které vláda chystá. Neměl by ale zároveň (stejně jako jeho předchůdci) ignorovat hlasité námitky odborníků, že při daňových změnách na regiony a jejich kupní sílu nikdo nemyslí, ačkoli data by na to byla. A že jsou tu dlouho přehlížené hlubší problémy se školstvím a zdravotnictvím.
Totéž lze vytknout i exministrovi financí a bývalému premiérovi Andreji Babišovi. Ten kromě pocitu „nezapomnění“ často do regionů v minulých letech přivážel jen plané sliby nebo konflikty a pocit rozdělení. Nebyl na to sám, ale rozhodně poctivě přispíval. Jeho výrok z druhého kola prezidentské volby „vždycky vyhráváme a pak nás Praha přeskočí“ nelze vnímat jinak než jako hluboce rozdělující (a také velmi hloupý, mimochodem).
U prezidentů je situace vzhledem k jejich kompetencím jiná. Ve stmelování společnosti ale mohou udělat hodně. Zemanovy cesty po krajích jsou všeobecně vnímány jako jedna z mála pozitivních věcí, kterou odcházející hlavě státu přiznají i její odpůrci. Ovšem papalášské manýry, které cesty někdy doprovázely, nenasvědčují dojmu, že Zemanovým čistým úmyslem bylo po vzoru pověstného krále sestoupit v utajení mezi obyčejný lid a zjistit, co jej trápí. Spíš to místy připomínalo výlety, kde v rámci all inclusive ideově spřátelení hejtmani nabídli občerstvení i hýčkání ega.
Na sousedním Slovensku má prezidentská kancelář dvě regionální pobočky – v Košicích a Banské Bystrici. To není špatný nápad. Lze namítnout, že jsou to vyhozené peníze. Ale v rámci „úřadu“ můžou být prezidentské cesty do regionů snáze něčím víc než jen cinkáním sklenek a rozvinováním červených koberců. Co třeba Karlovy Vary a Ostrava?
A na závěr ještě připomínka, že jsou tady občané, na které se i v politiky objevené regionální euforii zapomnělo. I v Praze jsou lidé, voliči, kteří se cítí frustrovaní a zapomenutí. Odcházející prezident je ignoroval, Andrej Babiš si až těsně před volbami vzpomněl, že je člověk ze sídliště. A současná vláda a možná i nastupující prezident berou Prahu jako místo, kde to „mají dobré“. To také není zrovna fér.
