Článek
Kulturní nevyčíslitelné hodnoty vinařství v minulých dnech našly své mocné zastánce, samotná půda takové štěstí nemá. Jinak by nebylo běžnou praxi její každoroční prolévání jedovatými chemikáliemi.
V naříkání a pláči v této bohaté zemi jsme mistři světa, to je náš národní sport, komentoval ekonom Mojmír Hampl diskuze o hlavním tématu posledních dnů – vládním úsporném plánu. Určitě lze souhlasit. Jenže stranou těchto „uplakaných“ témat, která plní přední stránky novin, jsou jiné problémy, nad kterými bychom brečet nebo řvát měli, a bůhvíproč to neděláme.
Seznam Zprávy popsaly běžnou praxi zemědělců, nad kterou „nezasvěcenému“ zůstává rozum stát. Aby se připravila půda pro zasetí, spálí se ozim, který na jaře zůstal na poli, chemickým postřikem. Zůstanou jen na troud suché rostliny.
Určitě se najdou mraky argumentů, proč to vlastně jinak nejde. Proč je takový postup legální. Že erozi dostatečně brání ty rostliny, které přes zimu zůstávají na poli. A že jinde chemie používají ještě víc. Ale není to nic platné, z představy, že polijeme pole jedem a necháme ho vsáknout bůhvíkam, je jednomu úzko.
Nejen proto, že ten jed, konkrétně glyfosát, je dost možná rakovinotvorný, že bude velmi dlouho v půdě a vodě, že nevíme, jak si „porozumí“ s ostatními jedy, které do přírody hrneme. Nejen proto, že s ozimem zabijeme i leccos jiného (čemuž odborníci eufemisticky říkají, že to „neprospívá biodiverzitě“).
Úzkost na nás padá i kvůli něčemu jinému, než jsou tato neoddiskutovatelná fakta. Máme přece k půdě vztah. Nemůžeme si pomoci. I když se k ní chováme macešsky, zaléváme ji betonem a zmíněnými jedy, někde v hloubi duše je nám to líto. Intuitivně cítíme, že to není správné.
Ale kdo by se měl půdy zastat? Adepti, kteří cítí něco „nadmateriálního“, se přihlásili v minulých dnech, při sporu o daňové osvobození tichého vína. Tam ministr zemědělství Nekula chápal, že produkce vína má svůj „kulturní rozměr“. Ministr spravedlnosti Blažek se nechal slyšet, že vinařství je „specifický a jen účetními tabulkami nevystižitelný obor lidské činnosti“. To je přesně ono. A u vína to jde, ale u půdy nikoli?
Je to pokrytectví. Jenže pokrytecky se chováme skoro všichni. Ládujeme se výtažky ze zázvoru, zeleného ječmene, každou chvíli objevíme nějakou superpotravinu a nevadí nám přitom, že přicházíme o pevnou půdu pod nohama.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
