Článek
Člověk se někdy naštve. Jednou to má vážný důvod, jindy nervy pocuchá malichernost. Třeba když vám někdo neodpoví na pozdrav. Vysvětlení může být úplně jiné, než si myslíte, a zdaleka nejde jen o pravidla slušnosti.
Neodpovědět na pozdrav je nezdvořilé. Řeknete „Dobrý den“ a na druhé straně nic. Nejde jen o to, že se to má. Když se nad institutem pozdravu zamyslíte, zjistíte, že je v něm obsaženo přání. Někomu přejete dobrý den a očekáváte, že vám odpoví stejně. Pokud se tak nestane, prudší povahy nemají daleko ke vzteku. Jeden si odplivne, druhý zanadává, jiný počítá do deseti nebo to takzvaně prodýchá.
K ovládnutí zlosti přitom většinou stačí trochu pouvažovat. Než rychle odsoudit je lepší se na věc podívat i z jiného úhlu.
Případů, kdy se někdo proviní proti vzorcům slušného chování, a přitom v tom může být nevinně, najdeme mnoho. Častým příkladem je špatné parkování. Člověk už v kapse hledá lístek, na který by za stěrač zlému SUVéčku napsal vzkaz: „Parkuješ jak debil!“ Ale co vy víte? Není to tak, že řidič našel poslední místo mezi dvěma nesprávně zaparkovanými vozy, které mezitím odjely, a vytvořily tak dojem, že řidič SUV arogantně zabírá dvě parkovací místa?
Rozumové vysvětlení bývá smířlivější než to emocionální, které nás občas nutí vidět rudě. Mohli bychom pátrat, zda někde existuje vědecká studie na téma, proč lidé neodpovídají na pozdrav, ale na několik příčin si přijde každý sám. Dotyčný třeba neodpověděl, protože si ráno naměřil covid a nechce šířit kapénkovou infekci. Nebo je z jiného kraje či jiné kulturní oblasti, kde zdravení není zvykem? Možná je jenom tak zhulený, že nemůže ani mluvit, zapomněl si brýle a není si jistý, jestli na něj nemluví strom, nebo si jednoduše zapomněl vyčistit zuby a nechce se dělit o zážitek z pusy jako v polepšovně.
Mohlo by vás zajímat:
Úbytek zdravení na veřejnosti je markantní společenský úkaz.
Sám si vzpomínám na jednu nešťastnou chvíli, kdy jsem nedaleko pohádkového zámku Pillnitz u Drážďan potkal skupinu důchodců, z nichž si jeden nečekaně kýchl. Třebaže šli po chodníku na protější straně silnice, vynadali mi, že jsem kýchalovi – jak se sluší – neodpověděl „Gesundheit!“. Prostě mi v tu chvíli nenaskočilo, že se to německy řekne Gesundheit!
Stejně unáhlené může být, když vynadáte mladíkovi, který v tramvaji nepustí sednout těhotnou ženu. Provinilý teenager se třeba vrací domů po operaci menisku nebo si nebyl jistý, zda žena není jen trochu při těle, a nechtěl vyvolat nepříjemné rozpaky. Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna.
Hlavní je se nerozčilovat, protože to nikomu nepomůže. Až vás zase někdo překvapí nějakou nevychovaností a všechny sluníčkové argumenty selžou, pořád ještě zůstává jednoduché vysvětlení: je to prostě hulvát.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
