Glosa: Němci se atomu zřekli. Kde máte jistotu, že Česko zachrání?

Lehký úsměv u leckoho vzbudily těžkosti, které v poslední době postihly německou energetickou soustavu. Ten úsměv však zamrzne na rtech každému, kdo si uvědomí, jak nejisté jsou dodávky energií v tuzemsku.

Němci očividně svůj projekt „Energiewende“ překombinovali. Nejdříve se z obavy o bezpečnost rozhodli zrušit atomové elektrárny, poté vyhlásili válku fosilním palivům, jejichž spalování posiluje skleníkový efekt a přispívá ke změně klimatu. V sobotu proto úspěšně odpojili poslední jaderné reaktory, ovšem o to víc museli zprovoznit starých uhelných elektráren. Jaderné elektrárny však mají výhodu, že skleníkové plyny prakticky neprodukují, zatímco při spalování uhlí jich vzniká daleko nejvíc. Ekologičtí průkopníci od sousedů proto musí vysvětlovat, proč Německo najednou vypouští největší objem skleníkových plynů v Evropě a proč se to v dohledné době nezmění.

Opět se ukázalo, říkají mnozí, že Češi v tomhle mají pravdu, když na rozdíl od Němců spoléhají na „čistý“ atom.

Ovšem ani největší kritik Německa nemůže popřít, že zase o tolik nejde, protože přes veškeré potíže měli sousedé vždycky k dispozici dost zdrojů na výrobu elektřiny. Během Energiewende na nich pracovali, a proto polovinu až dvě třetiny spotřeby elektřiny obvykle pokrývají dodávkami z obnovitelných zdrojů, především z větru a slunce.

Logicky napadne, jestli stejnou jistotu a na jak dlouho mají Češi. A tady legrace končí. V roce 2035 budou podle Státní energetické koncepce odpojeny uhelné elektrárny. O dva roky později doběhne dosavadní povolení na provoz reaktorů v atomové elektrárně Dukovany.

Polostátní podnik ČEZ už rozjel výběrové řízení na stavbu dalšího dukovanského reaktoru. Podle plánu se začne stavět v roce 2029 a do provozu půjde v roce 2036. Tím by byla situace zachráněna, ovšem poslední zkušenosti z Finska a Francie ukazují, že se nový reaktor nestaví sedm, ale sedmnáct let. Nové projekty ve Velké Británii a Maďarsku sice slibují dostavbu za dvanáct, respektive třináct let, jednak ovšem není jisté, jestli investoři plán splní, jednak by byl i dvanáctiletý termín z pohledu dukovanské investice příliš pozdě.

Obnovitelné zdroje by v nadcházející energetické nouzi nepomohly, protože Česko jich má nejméně v celé Evropě a zajišťují jen od patnácti do pětadvaceti procent spotřeby. Od větších investic navíc odrazuje výpadek sítí pro solární elektrárny, který nedávno způsobil už první slunečný den letošního jara.

Pro tuzemské energetiky i spotřebitele se stává reálnou vyhlídka masivních dovozů z ciziny, ať už půjde o německý vítr, nebo maďarský atom. O ceně si není možné dělat iluze, když se o ní rozhoduje v cizí zemi.