Článek
Olympionici v Číně mají plné právo říct, že politické a lidskoprávní čínské otázky nemají kapacitu řešit.
Určitě se vám to děje taky. V klidu si někde sedíte, hledíte si svého a najednou, zničehonic, na vás někdo začne mluvit. „Prosím tě, jaký máš názor na…?“ A doplňte cokoli od Eurovize přes pravidla offsidu ve fotbale až po babylónské zajetí.
Má to jeden drobný háček. Vy na tohle téma zrovna nemáte názor vůbec žádný. Vlastně o něm vůbec nevíte nic snad kromě těch úplně nejzákladnějších věcí. A tak máte dvě možnosti. Rychle svůj názor vycházející z ničeho zpracovat na místě. Anebo objektivně přiznat, že žádný názor nemáte. Jenže ta druhá možnost se moc s pochopením nesetkává.
Minulý týden jsme v týmu Šťastného pondělí u scénáře probírali jeden konkrétní vtip, který navazoval (jestli jsem to správně pochopil) na nějakou starou reklamu s Jaromírem Jágrem. Stály proti sobě dvě formulace onoho vtipu a obě strany si myslely, že ta jejich je mnohem lepší. A tak padla žádost, abych se na jednu stranu přiklonil já.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Jenže moje znalosti starých reklam s Jaromírem Jágrem nejsou zrovna na výši. A tak se omlouvám, že vůbec nevím, o co v ní jde, a zůstávám nestranný.
„No jo, ten je zase bez názoru,“ slyším. Jistě, tohle je přátelské pošťouchnutí reagující na to, že nemám názor ani na mnohá další témata diskutovaná v naší kanceláři, kupříkladu na izraelsko-palestinský konflikt. No jo, jenže já tomu konfliktu (a podobně také energetickému mixu, elektromobilitě, zemědělským dotacím, básním Jana Skácela a spoustě dalších věcí) prostě nerozumím a nemám o něm dost informací. A upřímně – ani jich moc nechci mít, protože je to vysoce odborná záležitost, na jejíž vstřebání nemám kapacity. O to více respektuju ty, kteří v kterékoliv z těchto věcí opravdovou erudici mají.
A zde konečně přicházím s pointou: olympionici v Číně mají plné právo říct, že politické a lidskoprávní čínské otázky nemají kapacitu řešit. (A zde musím dodat, že na tohle zrovna názor mám: Čína je arogantní bába.)
Neplatíme si sportovce za to, aby na tuhle věc nějaký názor měli, od toho tu máme politiky (tedy odborníky na vyslechnutí protistran a formulování názoru), a když už, tak ještě olympijský výbor. A tím, že se sportovců budete na téma Čína dokola ptát, nebo je pro jistotu rovnou obviníte z podpory čínského režimu, jen ukazujete, že si nevidíte dál než na špičku nosu. V podstatě nutíte lidi, kteří se ničím takovým nezabývají, aby se jasně vyslovili k otázce, v níž se neshodnou ani premiér s prezidentem (pomiňme nyní, kdo je naším prezidentem). Čest těm, kteří to dokážou, rozhodně to ale není jejich povinnost.
Ano, olympiáda je vrcholné dílo čínské propagandy. Poukazujme na to, dokládejme to. Ale nenuťme nikoho projevovat názor na věci, v nichž se neorientuje nebo necítí komfortně. Budu mnohem radši, když mi sportovec o Číně řekne „nevím“, než když se tahle názorová pseudopovinnost rozšíří natolik, že se budeme muset vyjadřovat třeba i k postupu vědců při vývoji léku proti rakovině.
