Glosa: Místo „socky“ luxuska? Pražská MHD může klidně zdražit

Často říkám, že tu nejhorší službu MHD neudělali politici, a už vůbec ne zaměstnanci dopravního podniku, nýbrž to nedůstojné a pitomé slovo „socka“.

Netuším, jestli má být MHD v Praze zadarmo, anebo má být mnohem dražší než dnes. Ale jsem si celkem jistý, že současná cena roční „permanentky“ není správná. A že městu ani jeho dopravě nedělá dobrou službu.

Je důležité zdůraznit, že Praha má jednu z nejlepších MHD na světě. Není to přitom tak úplně zásluha polistopadové éry. Hustá síť tramvajových linek, autobusů, a zejména metra jsou jedním z mála „dobrých dědictví“ potěmkinovského normalizačního režimu.

Ke cti polistopadovým politikům slouží, že se jim to podařilo nepokazit, ba dokonce zvládli veřejnou dopravu v metropoli udržet na velmi slušné úrovni. Jistěže často nadávám na přeplněné tramvaje, nespolehlivé jízdní řády či výluky. Ale pokaždé, když vyjedu do jakékoli srovnatelné metropole v Evropě (o světě ani nemluvě), zjišťuju, jak je pražská MHD skvělá.

Teď k ceně: je nízká. Za jednotlivou jízdu i za časové jízdenky včetně ročního kupónu. Jestliže za něj dnes platíme 10 korun denně, je to v porovnání s kupní silou desetikoruny proklatě málo. Zvýšit cenu na dvojnásobek bych bral jako minimum.

Mimochodem ve Vídni, která má titul nejpříjemnějšího města k životu na světě (a drží ho i kvůli dobré a dostupné veřejné dopravě), platí místní za den jedno euro. Takže i když zdražíme v Praze dvakrát, stále budeme mít euro ve velmi dobrém kurzu.

Chápu, že jsou lidé, kteří si ani dnešní desetikorunu nemůžou dovolit. Ale na tom se můžeme zaseknout vždycky. Existence chudých lidí je argumentem, proč jim maximálně pomáhat a usnadnit život. Ne argumentem pro to, aby levně a snadno žili všichni.

Praha je nejbohatší region v Česku a patří k těm bohatým i v celé Evropě. Zároveň platí, že se v Praze žije dobře nejen těm, kteří patří k bohatým či střední třídě (pokud něco takového tedy v Česku existuje), nýbrž i lidem s průměrnými příjmy. A ti si dražší dopravu mohou dovolit.

Víme z behaviorální psychologie, že s cenou je to složitější, než nás učí klasická ekonomie. Ano, cena je vždy funkcí nákladů a poptávky. Ale zároveň platí, že hodnota produktu a cena se ovlivňují oběma směry. U některých komodit vyšší cenovka zvyšuje zájem i zážitek zákazníků. Dobrým příkladem je třeba víno. Čím je dražší, tím lidem víc chutná, což potvrzují slepé degustace.

Rozumím tomu, že veřejná doprava není láhev vína. Když ji zdražíme nebo zlevníme, s její kvalitou to hned nic neudělá. Ale může to změnit náš vztah k ní. Možná i výrazně. A zvýší to tlak na její kvalitu, taky naše očekávání a nároky. V důsledku nakonec vyšší cena může znamenat lepší MHD.

Často říkám, že tu nejhorší službu MHD neudělali politici, a už vůbec ne zaměstnanci dopravního podniku, nýbrž to nedůstojné a pitomé slovo „socka“. Jen blb může takto titulovat dopravu, která je spolehlivá, rychlá a pohodlná. Bohužel nízká cena mu v tom podvědomě dává za pravdu.

Takže moje rada je zdražit. Klidně na navrhovaný dvojnásobek. Ale pozor, zároveň platí, že obhájit lze i požadavek, aby MHD byla naopak zcela zadarmo. Ano, za nula korun. Jsou pro to dobré argumenty, které souvisejí s urbanismem a ekologií. Takto radikální krok by změnil to, jak o Praze přemýšlíme a jak ji „používáme“. A jsem přesvědčen, že ve výsledku k lepšímu.

Protože když je něco zadarmo, nedegraduje tím náš vztah k věci tak, jako když je laciná. Vysoká cena značí luxus, nulová cena zase výjimečnost. Lacinost je prostě nevhodný kompromis, jak ostatně kompromisy často jsou. Evokuje nízkou kvalitu, zbytnost, nedůležitost. O laciných věcech nepřemýšlíme ani nemáme chuť o nich mluvit. Protože nám kdokoliv může říct: „A co jste za ty peníze čekali?“

Oba přístupy se navíc – celkem překvapivě – dají kombinovat. Dokážu si představit, že pro mladé lidi (a mladé myslím klidně do 30 let, jak je to dnes například v Madridu) a pro seniory bude MHD zdarma. Nebude to samozřejmost, ale dar. A pro nás vydělávající či zabezpečené bude MHD luxus s vysokou cenovkou.

Hlavně by měli pražští politici rozhodnout tu věc rychle, ať už jakkoli. Nepotřebujeme otrávit politikou a ideologií jednu z mála věcí, které v naší zemi fungují a kterou nám cizinci můžou závidět. Veřejná debata v éře sociálních sítí má potenciál otrávit cokoli rychle a efektivně.

K laskavosti a pozitivitě chybí chuť, neboť se mylně vykládají jako slabost. Podobně jako je pesimismus falešnou sofistikovaností. A vím, jak se těžko mění slova, která používáme. Ale někdy se to povede. Viz třeba to Pražany nikdy nepoužívané a zpočátku nenáviděné slovo lítačka. Dnes ho říkají skoro všichni.

Takže mám takový nápad, spíše přání: nemohli bychom místo „socka“ začít říkat „luxuska“?