Glosa: Ministr spravedlnosti ubližuje spravedlnosti

Jakkoli se ministr spravedlnosti ze všech sil snaží zbavit nálepky toho, kdo zneužívá své vysoké politické funkce k bombardování žalobce, dosud z jeho strany nepřišel jediný pádný argument.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek sází na taktiku téměř babišovskou. Cokoli nevyhovujícího je kampaň. Zlí novináři si z něj udělali terč a on, chudák, za nic nemůže. Kéž by si ostřílený politický matador vzal inspiraci raději u někoho sofistikovanějšího v ohýbání reality než právě u bývalého premiéra.

Praktiky ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který zjišťuje osobní informace o žalobkyni a detaily z vyšetřování brněnské „bytové“ kauzy, v níž je mimochodem také prověřován, představují to nejohavnější, co v politice známe.

Celkem nedávno nám tyhle manýry se vší parádou předvedla například exministryně Marie Benešová, která opakovaným tlakem dovedla nejvyššího žalobce k odstoupení z funkce. Nebo dosluhující hradní parta v čele s prezidentem Milošem Zemanem, jehož kancléř Vratislav Mynář několikrát kontaktoval soudce ve věcech týkajících se Hradu i samotné hlavy státu.

Pro politiky ve vysokých funkcích je zřejmě lákavé ždímat z důležitých orgánů informace pro vlastní prospěch. Když se ale k takovému jednání sníží šéf resortu spravedlnosti, který je zodpovědný za stav české justice a který by měl být garantem spravedlivého procesu, je to velmi nebezpečná hra.

Je přinejmenším podezřelé, že se ministr spravedlnosti nadstandardně zajímá o kauzu, v níž figurují jeho známí a v níž se objevuje i jeho jméno. Zvlášť když se o jiné kauzy takhle intenzivně nestará.

Ministr Blažek sice relativizuje okolnosti vyjádřením v tom duchu, že „ptát se není totéž, co zasahovat“, v tom ale nemá pravdu. Jen blázen by neviděl obří střet zájmů, do kterého se šéf justičního resortu svým dotazováním dostal. A jaké nebezpečí představuje, když ze své pozice vytváří nátlak na vyšetřovatele.

Občanský demokrat a člen kabinetu tohle ovšem nemůže připustit. Místo toho dál šíří domněnky o spiknutí mediálního světa proti jeho osobě, které pravidelně dochucuje špetkou ublíženosti. „To nemění nic na tom, řečeno s Kunderou, že život je jinde. A pravda také…,“ napsal mimo jiné na twitteru politik se zálibou v literatuře.

Nezasloužila by si ale veřejnost víc než trapné nadávání na novináře, kteří zkrátka jen dělají svou práci?

Jakkoli se ministr spravedlnosti ze všech sil snaží zbavit nálepky toho, kdo zneužívá své vysoké politické funkce k bombardování žalobce, dosud z jeho strany nepřišel jediný pádný argument, který by popsaná fakta v článcích rozporoval. Blažek pořád dokola hovoří o jakýchsi terčích novinářské pozornosti. Kloudné vysvětlení ale nenabízí.

Nejsem si jistá, jak dlouho může tahle nedobře zvolená taktika vydržet. Když s dovolením navážu na literární notu pana ministra, nezbývá než dodat: kdo si libuje ve své nesnesitelné lehkosti bytí, ten se také může brzy dočkat valčíku na rozloučenou.