Glosa: Meme, mem, nebo mím? Pravdu máme všichni!

Bohužel, přirozený a nezpochybnitelný řád přejímek v jazyce prostě neexistuje. Ale možná je to vlastně dobře.

V pondělí otevřel novinář Martin Veselovský na Twitteru debatu, ve veřejném prostoru už párkrát nakousnutou, o velmi zajímavém jazykovém jevu: výslovnosti slov, která nás ve škole nikdo vyslovovat nenaučil. V případě kolegy Veselovského jde o slovíčko meme.

Jedna skupina lidí ho vyslovuje jako [mým] a má k tomu celkem dobrý důvod. S původní psanou podobou původně anglického slova se často přebírá i ta zvuková. Proto třeba počítačovým programům říkáme [softvér], a ne [softváre].

Druhá skupina lidí se té první tak trochu posmívá a říká [mem]. A i k takové výslovnosti existuje dobrý důvod, protože některá slova z cizích jazyků ve výslovnosti počešťujeme. Proto ve většině případů slyšíte [fodbal] místo [futból] nebo [noky] místo [ňoki]. (Výslovnost [gnoči] bych do tohohle vůbec netahal, to je příklad takzvaného hyperxenismu, kdy se snažíte vyslovit napsané slovo podle výslovnostních pravidel úplně jiného jazyka, v tomhle případě asi španělštiny.)

No a pak tu máme ještě třetí skupinu, která jednoduchým, obvykle veselým tematickým obrázkům říká [meme]. A samozřejmě i tady je výslovnost adekvátní, protože některá slova cizího původu v češtině čteme úplně přesně tak, jak je přejímáme psaná. Třeba [bufet] místo [bifé] nebo [baféj].

Jo, je to tak. Pravdu mají tak nějak všechny skupiny.

Ani kdybyste se na „správnou variantu“ ptali Ústavu pro jazyk český, nejspíš nepochodíte. Jejich poradna například radila, že kombucha se „smí“ vyslovovat [kombucha] i [kombuča] a naopak [kimči] se „smí“ psát kimči i kimchi. (Slovo „smí“ dávám do uvozovek, protože tu chci znovu zdůraznit, že v běžné neformální komunikaci můžete věci psát a říkat, jak chcete – dokud vám ten druhý rozumí.)

Bohužel, přirozený a nezpochybnitelný řád přejímek v jazyce prostě neexistuje. Ale možná je to vlastně dobře. Kdybychom se stroze drželi jednotných pravidel, neměli bychom dneska třeba Švýcarsko, nýbrž systematicky správnější Švejcarsko (nebo Šveycarsko), jak psal ještě Josef Jungmann.

Nebojte, jedna varianta memu, kombuchy i kimči nakonec jednou nejspíš převládne. A třeba v nějaké chvíli v budoucnosti začneme podle většinové výslovnosti místo meme psát mem, mým nebo mím. Kdo ví. Do té doby jsou spory o „správnou“ výslovnost přejímek úplně stejné jako spory o ananas na pizze. Zábavná diskuze. Ale když ji někdo bere doopravdy vážně, působí sám nanejvýš komicky.