Glosa: Marx, nebo populismus. Poslední možnosti sociální demokracie

Na blížících se sociálnědemokratických sjezdech v Plzni i v Linci půjde o strategii do příštích voleb, případně i na delší období.

Česká sociální demokracie vypadla ze Sněmovny před 20 měsíci. Na plzeňském sjezdu 10. a 11. června se mohou delegáti zeptat svého předsedy Michala Šmardy, proč partaj od té doby v průzkumech nepřekročila hranici pěti procent nutnou pro návrat.

Zbavit se, nebo nezbavit se Šmardy a koho postavit na jeho místo. O tom budou rozhodovat tuzemští sociální demokraté v nejlepší možný okamžik. A stejné dilema budou už nadcházející sobotu 3. června řešit jejich rakouští kolegové v Linci. Mohou tedy Čechům nabídnout jedno ze dvou možných řešení.

Rakouská sociální demokracie (SPÖ) je v opozici od roku 2017. Přesně před rokem však dostávala v průzkumech běžně přes 30 procent a bralo se za samozřejmost, že příští rok po volbách bude kancléřkou její předsedkyně Pamela Rendiová-Wagnerová. Předsedkyně však zřejmě příliš poslouchala starce v širším vedení strany a netajila se tím, že by po volbách ráda spolupracovala s pravicovými lidovci. To těžce nesli radikální levicoví voliči, kteří začali hromadně utíkat k alternativním partajím, jako jsou Pivní strana nebo Komunistická strana Rakouska.

Podpora sociální demokracie klesla ke 20 procentům. Výměnu předsedkyně proto požadoval hejtman ze spolkové země Burgenland Hans Peter Doskozil, označovaný za populistu a známý tím, že dokáže domluvit koalici s kýmkoli včetně radikálně pravicové strany Svobodných (FPÖ).

Patriarchové ve vedení sociální demokracie pochopili, že Rendiová-Wagnerová nemá proti Doskozilovi šanci, a proto proti němu podporují starostu města Traiskirchen, radikálního levičáka Andrease Bablera.

Karty jsou rozdány. Na jedné straně stojí Doskozil, který se proslavil tvrdým postupem proti migrantům a dokáže proto přetáhnout voliče z pravé části politické scény. Jeho konkurent Babler se prohlašuje za marxistu a Evropskou unii označil za „nejagresivnější militaristický spolek, jaký kdy existoval“. Právě proto může imponovat ideologickým nadšencům, kteří utekli k pivařům a komunistům.

Rakouský příklad něco Čechům ukazuje už dnes. Pro návrat na výsluní bude vhodné vyměnit předsedu Šmardu, který podobně jako rakouská kolegyně radil ke spolupráci s pravicovou vládní většinou a odsoudil současnou parlamentní opozici ANO a SPD za to, že pouze „boří“.

O funkci šéfa sociální demokracie bude usilovat starosta brněnského obvodu Líšeň Břetislav Štefan, který loni na radnici uzavřel koalici právě s populisty z ANO a SPD. Zachoval se podobně jako Doskozil ve svém Burgenlandu, který se nechtěl při vládnutí ohlížet na „slušné strany“ lidovců či Zelených a využil podporu pravicových radikálů. Také Štefan je pragmatik a lze očekávat, že osloví voliče z pravého středu.

Hůře se bude hledat protějšek k marxistovi Bablerovi, tedy kandidát, který by dokázal revoluční rétorikou přitáhnout mládež. Přesto by asi šel najít někde v okruhu bývalé místopředsedkyně Jany Maláčové.

Na sjezdech v Plzni i v Linci půjde o strategii do příštích voleb, případně i na delší období. Nový stranický šéf nebo šéfová může sociálnědemokratický koráb obrátit doprava, znemožnit tím do budoucna vznik nové středopravé vlády a stát se neopominutelnou stranou pro každou příští koalici. Anebo je možné zakormidlovat doleva, shromáždit pod jednou vlajkou všechny možné idealistické bouřliváky a věřit, že s nejbližšími spojenci budou mít socialisté nakonec víc hlasů než pravice.