Glosa: Manželství jen pro někoho? Výzva ukazuje, že církve potřebují změnu

Nejvíce ubývá římských katolíků. A právě jejich představitelé tolik lpí na starých pořádcích, místo aby se zamysleli nad tím, jestli by se spolu se společností neměla alespoň trochu změnit i církev.

Několik desítek křesťanských duchovních zveřejnilo prohlášení, v němž varují před povolením manželství pro stejnopohlavní páry a volají po zachování sňatku pouze pro muže a ženu.

Prohlášení je uvozeno větou: „Protože toto slovní spojení (manželství pro všechny) vyvolává různé asociace a zmatky, chceme zde učinit prohlášení o tom, co je manželství a proč je třeba ho chránit.“

Že budou podporovat pouze manželství mezi mužem a ženou, samozřejmě nikoho nepřekvapí a je to jejich legitimní názor. Fascinuje mě ale ta domýšlivost, se kterou církevní hodnostáři ateistickému Česku vysvětlují, co je manželství.

Nikoli „co my si v naší církvi myslíme, že je manželství“, ale prostě „co je manželství“. Zatímco křesťané očekávají respekt ke svému náboženskému vyznání, někteří jejich představitelé ostatní názory evidentně neuznávají - my vám teď vysvětlíme, co je pravda, protože patent na ni máme my a Bůh.

Jako by zapomněli za jednu ze základních ctností křesťanství - pokoru. V tomto případě pokoru před faktem, že se svou vírou jsou v Česku v naprosté menšině a že většině lidí je názor „manželství založil Hospodin“ zcela cizí.

Naopak větší část Čechů si přeje ono manželství pro všechny, které zástupci církví pejorativně dávají do uvozovek. V celém textu se také důsledně vyhýbají slovům, jako je homosexuál nebo stejnopohlavní pár. Jako kdyby to, co nevyslovíte, neexistovalo.

„Jsme přesvědčeni, že manželství nelze předefinovat… Společnost se může vyvíjet, ale některé věci jsou pevně dané a neměnné,“ dodávají dále preláti.

Což je tvrzení v naprostém rozporu s realitou. Do podoby církevního sňatku věřícím nikdo nemluví, ale civilní manželství samozřejmě předefinovat lze. Důkazem je mimo jiné řada států, které už to udělaly, řada z nich s mnohem větším počtem věřících než Česko.

A rozhodně se tam nestalo to, před čím církevní prohlášení varuje - že se rozpadne rodina, a když se rozpadne rodina, rozpadne se stát.

Z prohlášení více než co jiného trčí právě obava z měnící se společnosti, na kterou církve navíc ztrácejí vliv. Lidí, kteří se hlásí ke konkrétní církvi, rok od roku ubývá. Zatímco v roce 1991 jich bylo 4,5 milionu, v roce 2021 už jen 1,4 milionu.

Nejrazantnější úbytek zažívá právě římskokatolická církev, jejíž arcibiskup pražský Jan Graubner prohlášení podepsal jako první. Paradoxně představitelé katolíků nejvíc lpí na starých pořádcích, místo aby se zamysleli nad tím, jestli by se spolu se společností neměla alespoň trochu změnit i církev. Už jen proto, aby v moderní době vůbec přežila.

V žádném případě to nemusí znamenat divokou liberalizaci nebo opuštění ideálů - pravděpodobně by bohatě stačilo klást trochu větší důraz na „miluj bližního svého“.