Glosa: Maminko a tatínku, to vaše děťátko moc hezky papá!

Samozřejmě nikdo nechce lidi s nadváhou zesměšňovat ani ponižovat. Ale možná by stačilo vrátit do debaty logiku a zdravý rozum. Přestat tvrdit, že člověk může být zdravý, ať má jakoukoli váhu.

Máme nejvíc tlustých dětí v historii. Čtvrtina má nadváhu, z toho 16 procent je obézních. Vyplývá to ze zveřejněné studie, kterou nechalo vypracovat Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.

Ale ona žádná studie ani není potřeba, stačí se dívat kolem sebe. Prostě vidíme víc tlustých dospělých i dětí. Často jde o rodiče a jejich děti. Vedou se spory, jestli za to může víc genetika, anebo výchova, a je nepochybné, že roli hraje obojí. S genetikou toho moc nenaděláme, avšak chování lze změnit.

Což je kupodivu poměrně provokativní myšlenka.

Protože zároveň jsme „edukováni“, že tloušťka je něco, o čem se moc nemluví a na co se neupozorňuje. Zejména u dětí. Učíme se je vést k tomu, aby ke svému tělu měli pozitivní vztah. Přeloženo do češtiny, aby se měly rády, i když jsou tlusté.

Chrání to jejich psychiku, tedy duši. Ale ohrožuje tělo. Víme přesně, co nadváha či obezita způsobují. A lékaři mají data, která potvrzují, že tři čtvrtiny dětí si své problémy s váhou přenesou i do dospělosti.

Takže je čeká vyšší riziko cukrovky, kardiovaskulárních nemocí i rakoviny. Téměř jisté jsou nižší kvalita života i jeho kratší trvání. Když rodiče neřeší nebo odmítají řešit nadváhu svých potomků, zjevně a doložitelně jim ničí život. Ale moc se na tohle téma nediskutuje. Zato debat o tom, jak pohled na hubené modelky v reklamách děti stresuje, jsem slyšel nepočítaně.

Žijeme v době supersenzitivnosti. Zažil jsem před pár měsíci scénu v tramvaji, kdy matka dala pětiletému synovi pohlavek a jiná žena na ni začala ječet, že jestli se to bude opakovat, tak na ni zavolá policii. Když jsem to vyprávěl kolegovi, řekl mi, že jeho žena zažila shodou okolností podobnou scénu před týdnem na dětském hřišti.

Taky zajímavé. Protože já viděl spousty tlustých dětí, které se v tramvaji nebo na ulici vedle svých rodičů ládovaly jídlem z fastfoodu. A nikdy jim nikdo nic neřekl. Naopak je spíš pochválil, jak pěkně papají. Přitom jsem si jistý, že hamburgery nebo smažená kuřata jsou pro děti škodlivější než pohlavky.

Samozřejmě, politici „to řeší“. Takže čteme, že už za bývalých ministrů měl rezort zdravotnictví hned několik akčních plánů, jak s nadváhou dětí bojovat. Úřad současného ministra přidal propagaci pohybu a projekt pro lepší školní stravování. Jiní odborníci navrhují využít pro boj s nadváhou moderní technologie.

Líbí se mi, jak se boj s tloušťkou prezentuje jako úkol pro stát, případně pro společnost. Už když o téhle věci mluvíme, děláme všechno pro to, aby si snad někdo nemyslel, že je to problém pro tlusté lidi.

Samozřejmě nikdo nechce lidi s nadváhou zesměšňovat ani ponižovat. Ostatně jsou studie, které ukazují, že tzv. fat-shaming v boji s obezitou nefunguje a vede spíš k poruchám přijímání potravy.

Ale možná by stačilo vrátit do debaty logiku a zdravý rozum. Přestat tvrdit, že člověk může být zdravý, ať má jakoukoli váhu. Což je hypotéza sice často opakovaná, byť nikdy neprokázaná. Stejně jako průpovídka, že každý člověk je krásný, a to bez ohledu na to, jak vypadá. To odporuje logice už samo o sobě.

Můžeme vymýšlet miliony způsobů, jak s obezitou bojovat, ať už s pomocí fitness náramků, mobilních aplikací, či novými normami pro školní jídelny. Ale zároveň nesmíme předstírat, že jde o problém nějak komplexní, či dokonce abstraktní, jen proto, abychom náhodou k někomu nebyli ofenzivní nebo necitliví.

Nikoli, ten úkol je jednoduchý a zní následovně: tlusté děti by měly zhubnout.