Glosa: Malé děti umírají zimou. Dělejte něco!

Pár set kilometrů od hranic Evropy živoří tisíce zbídačených Syřanů. A svět pomalu normalizuje vztahy se Sýrií.

Blízký východ postihlo v posledních týdnech nebývale chladné počasí se záplavami sněhu. Zatímco na sociálních sítích běhají videa lyžařů v Istanbulu nebo snímky koulujících se dětí na Chrámové hoře, o pár set kilometrů dál už tak veselo není. V severovýchodní Sýrii zemřely minulý týden nejméně tři malé děti – na jedno z nich se pod náporem sněhu zřítila střecha provizorního přístřešku, dvě další (jedno sedm let staré, druhé dvouměsíční) zemřely zimou v uprchlických táborech.

Ano, ve 21. století umírají malé děti stále zimou. A to se děje v zemi, která je podle mnohých politiků už bezpečná a dají se tam posílat uprchlíci, kterým se podařilo utéci před válkou do Evropy.

Ve stanech žijí v provinciích Idlíb a Aleppo stále desítky tisíc lidí, na čtyři miliony Syřanů je takzvaně vnitřně vysídlených a závislých na humanitární pomoci.

O tom, že režim Bašára Asada nese na těchto tragédiích zásadní podíl viny, asi málokdo pochybuje. Ostatně OSN ho už v roce 2013 obvinila z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti vůči vlastnímu obyvatelstvu. Německý soud pak nedávno poslal na doživotí do vězení vysokého představitele režimu za podíl na mučení a vraždách vězňů. To je ale spíš výjimka. Převládající trend je přesně opačný – normalizace vztahů se syrským režimem a jeho legitimizace.

V červnu se Sýrie dostala do řídící rady Světové zdravotnické organizace, v říjnu opětovně přijal Sýrii do své sítě Interpol. Alžírsko, Egypt a Spojené arabské emiráty opakovaně tlačí na to, aby mohla Sýrie znovu zasedat v Lize arabských států. Asadovi tradiční zastánci Írán a Rusko se se svým vazalem také nerozešli. Z ohledů na lidská práva tyto země podezírat skutečně nelze.

Jistě, vyspělý západní svět má svých starostí dost, počínaje klimatickou změnou přes hrozbu války na Ukrajině až po stále nekončící pandemii koronaviru. Ale aby umíraly zimou děti pár set kilometrů od evropských hranic? Zimou, ještě jednou to slovo opakuji, milí politici v Berlíně, Paříži, Bruselu nebo Praze. Dělejte něco. Cokoliv.