Glosa: Lov na ulicích i v Parlamentu končí

Můžeme si na chvíli oddechnout. Než začne lov na hlasy.

Když se zákonodárci, znechuceni poslední nepřímou prezidentskou volbou v roce 2008, rozhodli zavést volbu přímou, malovali si to nejspíš hezky. Strany si nominují své koně, občas se do volby podívá i nějaký silný občanský kandidát, který nasbírá 50 tisíc podpisů na svou podporu.

V praxi se ale obě varianty změnily na – ne vždy úplně důstojný – lov na podpisy.

Najít 50 tisíc lidí, kteří na ulici dají všanc občanku náhodnému brigádníkovi, je dost těžký úkol. Ve skutečnosti spíš 80 tisíc, aby seznam obstál v kontrole Ministerstva vnitra. To už je číslo, kterého se dá dosáhnout jen dvěma způsoby.

Buď jste hodně známí, počítá se s vámi jako s favority volby a dobrovolníci i podpisy se vám tím pádem jen hrnou – takto nasbírali své podporovatele Danuše Nerudová a Petr Pavel.

Nebo máte dost peněz a zaplatíte si agenturu, která se na nahánění podporovatelů v ulicích specializuje. Jejích služeb využil třeba Karel Diviš nebo Karel Janeček.

Senátor Marek Hilšer, komunista Josef Skála nebo odborový předák Josef Středula si na vlastní kůži vyzkoušeli, že „průzkumový outsider“ bez peněz na bezpečnou hranici podpisů dosáhne jen těžko. Zatímco Skála kandidaturu vzdal, Hilšer se Středulou dokázali sehnat alespoň podpisy zákonodárců.

Nicméně i „lov“ dvaceti poslanců či deseti senátorů má někdy do důstojnosti daleko. Pokud samozřejmě nejste kandidáti velkých opozičních stran Jaroslav Bašta (SPD) či Andrej Babiš (ANO) a nedostanete soupisku naservírovanou k použití.

Kandidáty s menšími preferencemi čeká obíhačka kanceláří a žmoulání čepice, jestli by se náhodou ještě jeden podpis nenašel. Libor Michálek dokonce zkouší své štěstí ještě dnes, tedy v den uzávěrky.

V některých kancelářích si kandidáti pomalu musejí vystát frontu, jak velký je o ještě „volné“ senátory zájem. Když například redaktorka Seznam Zpráv volá nejmenované senátorce, zda už se někomu podepsala, zákonodárkyně nejdřív špatně pochopí dotaz. „Podpis? A vy jste zas od koho?“ ptá se trochu netrpělivě a uklidní se až ve chvíli, kdy se vyjasní, že novinářka chce jen informaci, nikoli autogram ke kandidatuře.

Při dotazu, zda náhodou nepodpořil konkrétního kandidáta, popisuje atmosféru další senátor následovně: „Není to jednoduché, krouží tu další zájemci, ještě větší exoti.“

Jinde dokonce musejí počítat s tím, že senátorský podpis nebude zadarmo. „Rozhodla jsem se pro tyto podmínky podpisu: Kandidát se mi veřejně upíše, že podpoří ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a nepodpoří manželství pro všechny,“ vyhlásila například čerstvě zvolená senátorka Daniela Kovářová.

A například Středula bude muset spolknout hrdost a vzít zavděk i podpisy vládních senátorů, kteří ho vnímají jako strategickou volbu. Tedy: nepodporují ho proto, že by ho chtěli na Hradě, jen chtějí zkomplikovat volbu dalšímu kandidátovi pro levicové voliče, Andreji Babišovi.

Pro občany v ulicích i zákonodárce, kteří se jen snaží nepozorovaně dojít z kanceláře pro chlebíček, je dnešek každopádně dobrá zpráva. Lov podpisů skončil, můžeme si na chvíli oddechnout. Než začne lov na hlasy.