Glosa: Lidi z fronty na jídlo na ulici nepoznáte. Jsou jako vy

Když někdo nevypadá jako „žebrák“, ještě to neznamená, že nepotřebuje pomoct.

Ve frontě na potravinovou pomoc, na jejímž konci dostanete balíčky s rýží nebo těstovinami, moukou, mlékem, ovesnými vločkami, ale i něčím sladkým, dostanete rychlou školu o tom, jak vypadá chudoba ve 21. století. A že reakce lidí, kteří hodnotí od pohledu, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne, je mimo.

Předně, ano, děje se to. Po úterní reportáži z fronty na jídlo v pražských Vršovicích se ozvali i čtenáři, kteří odmítali věřit, že je to možné. Skutečně jsou mezi námi lidi, kteří sotva poplatí náklady na bydlení a už jim nezbývají peníze, aby si nakoupili dostatek potravin.

O sýru mi jeden muž, který si odnášel potravinovou pomoc, vyprávěl s labužnickým nadšením jako o nedosažitelném luxusu. Měl sýry rád, ale už si ho do košíku v obchodě nemůže dávat. A další ve frontě se rozrušeně shodovali, že do podobné škatulky se dostává i máslo.

Při pohledu na řadu různorodých lidí, kteří se pro potravinou pomoc dostavili je také jasné, že dnes neexistuje něco, co bych nazval jako poznávací znamení chudoby. Pro jídlo si přišli mladí lidé, ženy s kočárky, senioři. Drsnější lidé, kteří jsou zvyklí na život na ulici, ale i od pohledu spořádání a upravení občané, u kterých by nikdo netipoval, že jsou v materiální nouzi.

Může to být překvapivé, ale je to úplně přirozené chování. Lidé v nouzi si často dávají záležet, aby to na nich nebylo na první pohled znát. Elegantní seniorka ve frontě to trefně shrnula, že přeci nikdo se nechlubí tím, že potřebuje pomoc, i když za to nemůže.

To že někdo nevypadá jako stereotypní postavička žebráka a nenaplňuje tak obecné očekávání neznamená, že nepotřebuje pomoct. Člověka z fronty na potravinovou pomoc na ulici nejspíš nepoznáte.

Což má výhodu, že se takový člověk může snáz odrazit od svých problémů. Nezatížený předsudky a hodnocením širšího okolí, jestli si to podle jeho povrchního názoru zaslouží, nebo ne.