Glosa: Krize v rozpuku, duše v úpadku

Nezapomínejme investovat do vlastního duševního zdraví. Jedno je totiž jisté: v období krize ho budeme potřebovat víc než kdy jindy.

Úspěšná a prestižní cenou ověnčená kampaň „Sahám si na ně každý měsíc“ organizace Loono před nedávnem obletěla naši zemi. Šířila povědomí o tom, že si máme pravidelně sahat na ňadra a varlata, abychom včas odhalili nádory. Někteří z nás si na to zvykli a rituál preventivního ohmatávání zařadili do rutinní péče o vlastní zdraví.

Proč Češi nejsou zvyklí „sahat“ pravidelně i do svého nitra, je otázkou. Dost možná pořád žijeme v představě, že duševní problém je potřeba skrývat a stydět se za něj. Anebo že nám s ním nemá kdo a jak pomoci. Jedno je ale nezpochybnitelné:

Velkou měrou je za tenhle nedostatečný návyk zodpovědný i přístup státu. Ostatně nedávno Světová zdravotnická organizace kritizovala, že vlády obecně vynakládají na psychické zdraví zoufale málo peněz. Konkrétně jenom dvě procenta svých zdravotnických rozpočtů.

Z toho vyplývá, že duševní kondice lidí bývá často mylně považována za něco vedlejšího, něco nedůležitého. A přitom opak je pravdou. Když lidem není dobře, neprospívá to žádné z oblastí společnosti.

Podle nedávno zveřejněných dat se jen v prvním roce pandemie míra depresí a úzkostí zvýšila o 25 procent. Když k tomu připočteme počet předchozích diagnóz v součinnosti s přibývajícími problémy u nás i ve světě, dojdeme k poměrně jednoduchému závěru: duševní zdraví lidí – eufemisticky řečeno – uvadá.

A vyhlídky na zlepšení jsou ještě mizivější než kdy dřív. Psychologové nemají volné termíny. Čekací doby pro dospělé i pro děti jsou tristní. Přitom jsme teprve na začátku těžkého období, které započal koronavirus a které je teď hluboce zasaženo válkou na Ukrajině, enormním zdražováním a sílící energetickou krizí.

Zatímco ve Francii nebo ve Spojených státech už tamní prezidenti pochopili, že psychické problémy lidí jsou vážnou hrozbou pro společnost a apelovali na zlepšení podmínek poskytování péče o duši, u nás je to jako vždy odstrkováno do nejzapadlejšího kouta.

Nečekám, že by s podobně podpůrným projevem, jako měl Emmanuel Macron nebo Joe Biden, vystoupil někdo ze zdejší politické scény. Nejsem bláhová.

Češi ale nepotřebují silné prohlášení politika o tom, že jsme silně deprivovaní a že může být hůř. Víme nebo tušíme to sami až moc dobře. Stejně jako to, že nejlepší pomoc v krizi nepřichází zvenčí jako spíš od nás samotných.

Proto bychom neměli zapomenout, že pravidelnou péči potřebují nejen #prsakoule, ale i naše nitro. Na to se fronta nestojí.