Glosa: Krize Čechy probudila ze snu, že nakonec zbohatnou všichni

Energetickou krizi bez jakýchkoli šrámů přežila jenom jedna část populace, jejíž příslušníky by šlo bez rozpaků označit za bohaté. Připomněla se tím stará pravda, že někteří lidé si jsou rovni, jiní rovnější.

Od počátku roku 2022 se v chování tuzemských domácností projevovaly nevysvětlitelné rozpory. Lidé nejprve přistoupili na vysoký růst cen a nakupovali jako vždycky. Najednou však začali šetřit i u základních potřeb do té míry, že pokles tržeb maloobchodu byl nejhlubší v celé Evropské unii. To se nezměnilo dosud, i když naopak služby či zboží spojované s luxusem, včetně dovolených v cizině a nových automobilů, se od jara začaly prodávat lépe.

Nemá to logiku ovšem pouze v případě, že počítáme s jedinou homogenní společenskou skupinou „Čechů“, která zahrnuje veškerou populaci v České republice. Ve skutečnosti i tady existují společenské třídy a každá z nich se chová jinak.

Jak upozornila ve Zprávě o měnové politice centrální banka, „Češi“ začali během energetické krize od počátku roku 2022 víc šetřit. Upozorňuje ovšem, že na rozdíl od časů covidu tentokrát nezačali šetřit všichni, ale jenom pětina domácností s nejvyššími příjmy.

Tím se rozpory v chování „Čechů“ vysvětlují. Nakupovali podle svých dosavadních zvyklostí, dokud jim stačily peníze. Čtyřem pětinám z nich však došly rezervy poměrně rychle.

Zbylá pětina ovšem měla peněz dost, aby mohla dál nejen utrácet, a dokonce víc šetřit, a pak v létě třeba vyjet na prázdniny, případně si pořídit nové auto. Čekání na to, kdy se k pětině nejbohatších přidají v utrácení i ti ostatní, se může obchodníkům protáhnout tím spíše, že podle šetření Ministerstva práce rostly v uplynulých dvanácti měsících rychleji vyšší mzdy.

Pro seriózní politiky to znamená neradostnou perspektivu, pro populisty naopak pokušení, které těžko odmítnou. Pokud lze čtyři pětiny populace počítat k těm, kdo se v ekonomickém ohledu necítí úplně dobře, pak roste ohromný protestní potenciál, který se dá snadno zneužít.

Ještě hlubší dilema se ovšem skrývá v sociální oblasti. Krize beze všech pochyb odhalila, že také v Česku, v té zemi rovnostářů, proti sobě stojí bohatí a chudí.

Existuje celá třída lidí, která může předvádět svou výjimečnost poukazem na příjmy a majetek, těm ostatním pak nezbývá než se v syrovém kapitalistickém světě snažit, aby se také dostali „nahoru“. Přitom se to každému podařit nemusí. Možná nás krize definitivně probudila z krásného polistopadového snu, že nakonec zbohatneme všichni.