Glosa: Konec ruské ropy? Nemusí nás bolet tolik, jak se zdá

Záběry zavražděných ukrajinských civilistů v kyjevském předměstí Buča vyvolaly rozhořčení po celém světě. Zároveň působí jako pobídka pro dosud zdrženlivější evropské politiky, aby podpořili další protiruské sankce.

Už dlouho se diskuse točí kolem možného zastavení odběru ruské ropy a zemního plynu. Ty Rusku zajišťují nenahraditelnou část státních příjmů a právem bývají označovány za prostředek financování jeho válečného tažení na Ukrajině.

Jde bezpochyby o palčivé téma. Lidé a vlády se právem obávají, jak by se „stopka“ na ruské suroviny odrazila v dalším růstu cen energií. Jak už to v podobných případech bývá, pohled pod povrch nabídne trochu složitější obrázek. Složitější ale nutně neznamená horší. Ukazuje se, že embargo na ruskou ropu nemusí bolet tak, jak se na první pohled zdá.

Především je dobré rozlišovat – a soustředit se na ropu, která má pro Kreml větší význam než plyn. Podle údajů ruské centrální banky se loni vyvezla ropa a ropné produkty za téměř 180 miliard dolarů. Export ruského zemního plynu přes potrubí byl oproti tomu vyčíslen na 54 miliard dolarů.

Zároveň platí, že EU je na ruském plynu závislá asi ze 40 procent, kdežto na ropě asi ze třetiny.

Výpadek ruské ropy se dá navíc pružněji nahradit z jiných zdrojů.

Základní otázka samozřejmě zní, jak se pokud možno vyvarovat cenového šoku. Ten je navíc dvojsečný. Nejenže dopadá na západní spotřebitele, ale zároveň pomáhá Rusku – vyšší příjmy za dražší ropu by mu mohly do značné míry kompenzovat ztracené peníze z menšího prodaného množství.

Naštěstí není třeba vymýšlet úplně nový mechanismus. Západní státy se mohou inspirovat z ropného embarga Spojených států proti Íránu, které se projevilo jako celkem účinné.

Zkušenost z Blízkého východu nabádá, aby se odstřihávání od ruské ropy dělo postupně. V případě íránského embarga mohli obchodníci dál nakupovat tamní ropu pod podmínkou, že jejich země v předchozích šesti měsících tyto nákupy „významně omezila“.

U íránského embarga se můžeme inspirovat také v klíčovém nástroji, který by Kremlu výrazně zkomplikoval nakládání s vyplacenými penězi. Při nákupu ropy od Íránu platí, že peníze neplynou tamní vládě, ale zůstávají vázané na bankovních účtech ve třetích zemích. Teherán je může použít jenom na dvoustranný obchod.

Jak ještě v březnu připomněl americký ekonom a bezpečnostní analytik Edward Fishman, zmíněná opatření vedla k tomu, že se prodej íránské ropy během roku a půl snížil z 2,5 milionu barelů denně na jeden milion. A když USA v roce 2018 embargo obnovily, klesl export dokonce na půl milionu barelů denně.

Zároveň se Íránci potýkali s tím, že jim uvázly miliardy dolarů na účtech v zahraničí. A možnost, že se tyto peníze uvolní, se ukázala jako velmi účinná páka v rukou Američanů při vyjednáváních o íránském jaderném programu.