Glosa: Kočárek v MHD jako hromosvod lidské malosti

Zdá se, že stačí ukázat cíl a lidé zahájí palbu. Aktuálním terčem jsou matky s kočárky v hromadné dopravě.

Takže teď se bude kopat do maminek s kočárky v hromadné dopravě? Jiné vysvětlení mě nenapadá, když pozoruji ženu, asi šedesátiletou, jak komentuje dvě maminky v poloprázdné tramvaji jedoucí od Švandova divadla na smíchovský Anděl. „Měla by tu být jen jedna. Voxidujou tady!“ cedí zlostně mezi zuby. Nekřičí, ale schválně mluví tak, aby ji všichni slyšeli i přes kvílení kolejí na křižovatce s Lidickou.

Člověk by se divil, že to má zapotřebí. Vypadá jako zachovalá a kultivovaná dáma.

Můžu se jen dohadovat, jestli to byla rána z čistého nebe, nebo ta zbytečná dávka jedovatosti nějak souvisí s aktuální kauzou, kdy řidič MHD nepustil do autobusu druhý kočárek. Situaci vyhrotil tak, že na „nadbytečnou“ maminku zavolal policii. Přepravní řád prý totiž povoluje pouze jednoho rodiče a jeden kočárek ve vozidle.

Nejsem odborník na bezpečnost jízdy v hromadné dopravě a netroufám si říct, kdo měl pravdu. O to se už postaralo publikum na sociálních sítích. Část z nich odsoudila „pitomého“ řidiče, druhá „hysterickou“ maminku.

Někteří diskutující si přisadili, že matky s dětmi v hromadných dopravních prostředcích jsou vůbec hrůza, a kdo to tam prý s nimi má vydržet. Bohužel nechyběly ani komentáře výrazně ohavnější. Opakovat je zde raději nebudeme.

Při čtení sprostých slovních útoků, které nemají daleko k trestnému činu podněcování k nenávisti, si nemůžu nevzpomenout na Stanfordský vězeňský experiment ze začátku 70. let, kdy část dobrovolníků v roli dozorců mučila další dobrovolníky bez pocitu viny jen proto, že byli označeni za vězně.

Zdá se, že stačí ukázat cíl a lidé zahájí palbu. Stalo se zvykem tvrdit, že ten či onen politik nebo zapšklý dědek štěpí zemi, ale spíš to vypadá, že společnost ve skutečnosti pouze čeká, až ji někdo popíchne, a pak se s chutí přidá. Jeden hodí kamenem a už se to sype. Hlava nehlava.

Připomíná mi to Jaroslava Duška, který ve Čtyřech dohodách říká, že když doma nastane problém, za všechny to schytá pes. A když není pes, tak děda. Společnost má zvrhlou potřebu hledat obětního beránka, na kterého se sesype všechna zlost světa. Jestli si dobře pamatuji, v minulosti se podobně odporným způsobem útočilo na „cyklofašisty“, uprchlíky či pisálky. Dnes jsou to dokonce maminky s kočárky.

Kdo je další na řadě? A kdy se nedejbože od slov přejde k činům?