Článek
Než si v naší zemi konečně uvědomíme, jak silně zaostáváme v chápání sexuálních trestných činů, dočkáme se patrně ještě několika šílených rozsudků osvobozujících násilníky.
Musela jsem se podívat do kalendáře, když jsem poprvé četla zprávu o tom, že Okresní soud v Mladé Boleslavi zprostil viny muže, který měl podle obžaloby v autě znásilnit mentálně hendikepovanou ženu na úrovni šestiletého dítěte. K výrokům o tom, jestli nás některé události jako společnost nevrací o staletí zpátky, jsem většinou dost zdrženlivá, aktuální rozsudek ale jiné myšlenky nedovoluje.
Soudce v čerstvě medializovaném případu – který detailně popsala Česká televize – argumentoval tím, že nelze mluvit o bezbrannosti oběti, protože si žena uvědomovala, co se děje. Zároveň se podle něj nebránila, ačkoli prý byla schopna se bránit. A protože zákon v jeho nejjednodušším výkladu říká, že ke znásilnění dochází přesně v opačných případech, může se další pachatel radovat z velmi příznivého rozsudku.
Je to už několikáté podobně bolavé rozhodnutí soudu v posledních letech. V Česku bohužel není výjimkou, že soudy šetří tvrdými tresty i v případech, kdy jsou oběťmi sexuálního násilí mentálně postižené osoby.
Jak ale chceme dopřát spravedlnost obětem traumatizujících činů, když neumíme ochránit ani ty nejzranitelnější z nich?
Zoufale potřebujeme v zákoně lépe definovat znásilnění a zapomenout na dosavadní zastaralý výklad, který je fakticky nedostačující. Minimálně proto, že často opomíjí takzvané „zamrznutí“, tedy stav, pro který nejsou oběti schopny klást odpor.
Bylo by ovšem naivní myslet si, že by se jedním přepsáním zákona naše společnost jako zázrakem uzdravila. Čeká nás ještě dlouhá cesta v chápání sexuálních deliktů. Hodně práce bude zejména na soudcích, kteří se na jednu stranu musí pochopitelně řídit zákony, současně ale nemusí otrocky lpět na jejich triviálním výkladu. K větší zodpovědnosti se musí dopracovat také soudní znalci, policisté nebo třeba státní zástupci, jejichž práce viditelně proměňuje atmosféru ve společnosti a nepřímo se podílí na (ne)ochotě obětí nahlašovat trestné činy.
Ke změně definice by ale mělo bezpochyby dojít i v hlavě každého z nás. Dokud si totiž někteří budou pořád myslet, že oběti mají vždy možnost se bránit nebo že si za znásilnění někdy dokonce mohou samy, pak se ze středověku do přítomnosti nikdy nepodíváme.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
