Glosa: Kdy už skončí březen 2020?

Budeme potřebovat jedno velké kolektivní předsevzetí, které nebude zahrnovat ani posilovny, ani jazykové kurzy.

Další rok, další příležitosti, 361 dní před námi. Jak se cítíte? Jste plní energie a nadšení? Dáváte si předsevzetí, velké cíle, máte pocit, že tenhle rok už bude konečně váš? Tak to vám přeju hodně štěstí, protože já se letos rozhodla jít cestou nejmenšího odporu. Jak bylo mnohokrát řečeno v divácky nejúspěšnějším filmu roku 2021: „Když očekáváš zklamání, nemůžeš být zklamaný.“

Je rok 2022, tedy už skutečně najisto druhá dekáda 21. století, a na trhu najdete třeba mobilní telefony, kterým můžete složit displej a ony se nepřelomí. Z okna každý večer koukám na souseda naproti, jak s brýlemi pro virtuální realitu máchá ve svém obýváku naprázdno rukama ve vzduchu. A čím dál hlasitěji a otevřeněji se třeba mluví o tom, že se boj mocností přesouvá do vesmíru. Nevím, čí tenhle rok bude, ale můj asi ne.

Rovnýma nohama taky skáčeme do třetího roku koronavirové pandemie. Jako by to bylo včera, co jsme v lednu roku 2020 z pohodlíčka nenakaženého Česka fascinovaně sledovali události v Číně, viďte. Pět a půl milionu obětí, stovky milionů nakažených, několik miliard dávek vakcíny a protesty lidí, kteří chyběli na hodinách dějáku a teď si připínají žluté hvězdy na bundu. To člověka celkem otupí. A jeho očekávání srazí na minimum.

Ale víte co? Já si moc přeju, aby to byl hezký rok. Aby byl můj stejně jako váš. Aby tenhle skoro tři roky trvající březen 2020 už konečně skončil a lidé si mohli najít jiná témata, na něž budou nadávat.

Obávám se ale, že k tomu budeme potřebovat jedno velké kolektivní předsevzetí, které nebude zahrnovat ani posilovny, ani jazykové kurzy. Mohli bychom se společně zaříct, že zapracujeme na vzájemné ohleduplnosti a respektu. To by možná stálo za to zkusit. Ale jak už bylo řečeno, velké naděje si ani letos dělat nebudu.