Glosa: Jeden problém nestačí. Uprchlická krize se komplikuje

Rovnoměrné rozložení zátěže a využití kapacit po celé republice je jednou ze základních podmínek zvládnutí krize.

Ultimátum pražského primátora. Stížnosti části hejtmanů na chování uprchlíků. První – zatím naštěstí malý – stanový uprchlický tábor v Troji. A našli bychom mnoho dalších dílčích událostí, které jasně ukazují, že zvládání uprchlické krize způsobené ruskou agresí proti Ukrajině vstupuje do nové fáze. Ta bude od českého státu vyžadovat jiné schopnosti než bezprostřední reakce na úvodní šok. A vláda oproti počáteční ukázkové reakci začíná poněkud tápat.

Praha a Středočeský kraj jsou přílivem ukrajinských válečných uprchlíků objektivně přehlcené. Dřívější snahy o rozprostření uprchlíků do českých regionů se ukázaly jako nedostatečné.

Navíc špatně nastavená kritéria v podobě lidnatosti a ekonomické kondice kraje vůbec nepočítala s kapacitami ubytování, škol nebo zdravotnických služeb, takže leckde mohla nadělat víc škody než užitku. Je tedy dobře, že vláda začíná pracovat na chytřejší relokaci běženců, jen si nejde nevzpomenout, že část odborníků před přehlcením centrální části republiky hlasitě varovala už víc než před měsícem.

Jednání o motivaci krajů, obcí i samotných uprchlíků k rovnoměrnějšímu rozmístění zátěže se přitom fakticky rozjíždějí až teď.

Vládu přitom zásadně tlačí čas, protože brzy se na ni přivalí další problém, a tím je ubytování. Jak se blíží prázdniny, bude přirozeně klesat ochota solidárních hotelů a penzionů držet ve svých pokojích uprchlíky za spíše symbolický příspěvek od státu. Totéž bude platit o domácnostech, které uprchlíkům poskytly volný pokoj nebo byt. Mnoho z nich poskytlo své volné pokoje na pár měsíců s vyhlídkou, že za tu dobu se vládě podaří přijít s udržitelnějším řešením. To se zatím nestalo.

Vládní strategie je zrovna v oblasti bydlení dost obecná, zatímco problém se velmi konkrétně blíží. Mobilizace volných kapacit ve veřejném vlastnictví, natož výstavba nových bude běh na delší trať a určitě nepokryje červencový výpadek.

Stát bude muset přehodnotit své příspěvky solidárním podnikatelům i domácnostem. Nemusí jimi dorovnávat tržní ceny ubytování nebo nájemného, ale měl by je k těmto úrovním alespoň přiblížit, aby si co největší část těchto současných kapacit udržel. Bude to sice drahé, ale pokud to zabrání vytváření uprchlických kolonií a ghett, vyplatí se to.

I tyto kroky ale musejí jít ruku v ruce především s chytrým rozprostřením uprchlíků po republice. Vyšší šance získat mimo Prahu důstojnější bydlení, místo ve škole nebo snazší přístup ke zdravotní péči mohou být motivací samy o sobě. Zvlášť pokud je úředníci a dobrovolníci dokážou srozumitelně vysvětlit a podepřít konkrétními daty, která ovšem stát v tuto chvíli teprve sbírá. I kdyby se ale ukázalo, že uprchlíkům pomůže v rozhodnutí i finanční motivace, budou to dobře utracené peníze.

Rovnoměrné rozložení zátěže a využití kapacit po celé republice je jednou ze základních podmínek zvládnutí krize.