Glosa: Jak vysvětlit Komenskému, že jsme tak nevzdělaní

Proč se společnost a její politická reprezentace nesnaží na poměrech ve vzdělávacím systému něco změnit?

Jen čtvrtina Čechů nad 25 let má vysokoškolské vzdělání a jen málo z vyspělých zemí se spokojí s tak nízkou úrovní vzdělanosti. Přitom právě národ Komenského by měl mít o přednostech vyšší vzdělanosti jasnou představu.

Nejde jen o kvalitu života a ekonomickou výkonnost. Vzdělanější národy se těší větší politické stabilitě. Demokracie ve Skandinávii, anglosaském světě, Beneluxu, Rakousku, Švýcarsku nebo Estonsku stojí mimo jiné na voličích, ze kterých 40–50 procent absolvovalo univerzitu, případně jiný typ vysoké školy.

Naproti tomu státy, které jsou na tom ve vysokoškolských statistikách OECD podobně jako Česko, mívají se stabilitou politického systému problémy. Za všechny stačí jmenovat ostatní země Visegrádu, Itálii, Argentinu nebo Turecko.

Stabilitě tuzemské politiky by například prospělo, kdyby populistické projekty typu ANO, SPD a Přísahy neinkasovaly cca polovinu všech hlasů. S vyšším počtem vysokoškoláků by se na tom dalo leccos změnit. Jak ukázal průzkum společnosti Kantar, pro Babiše, Okamuru a Šlachtu by nehlasovala polovina, ale sotva pětina lidí s vysokoškolským titulem. Proti tomu by vládním, zpravidla zavedeným stranám daly přednost dvě třetiny vysokoškoláků.

Je pravda, že podíl absolventů vysokých škol roste i u nás. Jde to však pomalu a ve srovnání se světem se dál mírně propadáme. Těžko tedy pochopit, proč se společnost a její politická reprezentace vůbec nesnaží na poměrech ve vzdělávacím systému něco změnit.

Vtip je v tom, že v tuzemsku a srovnatelných zemích slouží vzdělanost jako jedno z hlavních kritérií společenského vzestupu. Jak ukazují statistiky, na mzdu, která bude o tři čtvrtiny vyšší, než vydělá průměrný středoškolák, mohu spoléhat jen díky tomu, že osobnímu oddělení předložím vysokoškolský diplom. Ve Švédsku, kde má vysokou školu skoro každý, jsou na tom diplomovaní absolventi jen o třetinu lépe než ti, kdo vyšli ze střední školy.

Lidí s vysokou školou je na druhé straně v Česku dostatek, aby blokovali perspektivu, že se vysokoškolské vzdělání stane dostupným pro ještě větší část populace. Přece nemůže být každý učitelem, lékařem nebo inženýrem, někdo také musí (fyzicky) pracovat. Také mohu jen těžko od srdce přát titul někomu jinému, kdyby tím můj vlastní titul ztratil na hodnotě…

V zemích jako Česko nemusí vzdělávací systém nutně vyrovnávat rozdíly ve společnosti, naopak je může zdůrazňovat a prohloubit. Nebude snadné to změnit.