Glosa: Jak často hlasuje váš poslanec? Je to úplně jedno

Kult „pracovitosti politiků“ je zřejmě důsledkem prvních let po listopadu 1989, kdy bylo potřeba komplet překopat celý právní řád a vlastně i zemi. Ta doba je naštěstí pryč.

Existuje jistě mnoho různých způsobů, jak hodnotit práci poslance či senátora, který má zastupovat vaše zájmy. Po 30 letech v „politické žurnalistice“ zpestřených roky strávenými v roli parlamentního zpravodaje si dovolím říct, že účast člena parlamentu na hlasování mezi ně skutečně nepatří. Jen se dá jednoduše spočítat, díky čemuž dostaneme zcela přesný a úplně zbytečný výsledek.

Parlamentní politika kupodivu není práce ve výrobním závodě, z jehož pásů musí každý rok sjet přesně určený počet výrobků. Existuje dokonce nemalý počet lidí přesvědčených, že čím méně nových zákonů Sněmovna během svého volebního období přijme, tím lépe.

Přesto stále žijeme v „kultu pracovitosti politiků“, což může být důsledkem prvních hektických let po listopadu 1989, kdy bylo potřeba komplet překopat celý právní řád a vlastně i zemi. Ta doba je naštěstí pryč.

Jen se jednou za čas objeví nějaký populista, který s úspěchem vykřikuje cosi o „makání“, tedy nepřetržité výrobě rozhodnutí podle rovnice „čím víc, tím líp“. Je sice zdánlivě efektní nachytat Andreje Babiše, že „maká“ především při natáčení svých videí a na hlasování ve Sněmovně mu nezbývá čas, jenže – jemu i jeho voličům to je srdečně jedno. A mají pravdu. (Pomineme-li, že i tak tahle statistická umanutost pomáhá šířit dojem, že jde opravdu o něco podstatného.)

Počet hlasování nám o podstatě politiky neřekne nic. Jsou v něm stejnou čárkou zahrnuta často nekonečná procedurální hlasování stejně jako skutečně důležité bitvy o konečnou podobu zákonů, v nichž se mimochodem často doporučuje daleko pozorněji sledovat hlasování o pozměňujících návrzích. A ty obvykle vznikají ve výborech, kde už se ovšem žádná podrobná statistika nevede, stejně jako čísla nedokážou zachytit spoustu drobnějších nuancí poslanecké práce.

Poslanecká sněmovna není – naštěstí – jednolitá masa mužů a několika žen středního věku, jejichž úkolem je od rána do večera sedět v lavici, zvedat ruce a mačkat tlačítka. V dobře zorganizovaném poslaneckém klubu se najde práce pro odlišné typy politiků: od sněmovních bijců u mikrofonu přes ty, kteří mají za úkol hledat a najít kompromisy se spojenci i protivníky, a experty pro jednotlivé oblasti politiky až po bezejmenné poslance ze zadních lavic, kteří možná za celé roky nepromluví, ale jsou ve správnou chvíli u správného tlačítka.

A pak je tu třeba ono slavné „párování“, které z pohledu satirika umožňuje shodnému počtu politiků koalice i opozice odjet po vzájemné dohodě dřív na víkend, seriózní politický komentátor v něm ovšem pozná instrument zajišťující rovnováhu ve Sněmovně a respekt k výsledku voleb. Ve statistice vám to ovšem „hodí minus“.

Sněmovna není ani žvanírna, ani fabrika. Je to místo, kde vznikají nejdůležitější rozhodnutí ovlivňující život v zemi. Je to fascinující proces – jen na něj přes čísla není občas vidět.