Glosa: Jaderný slon v evropské místnosti

Pravděpodobnost scénáře jaderné eskalace je stále velmi malá. Ale kromě analýz v médiích jako by pro politiky tato možnost vůbec neexistovala.

Když jsem před časem v jednom podcastu řekl, že pandemie mimo jiné ukázala, že Evropská unie je projekt především do dobrého počasí, dostal jsem za to od příznivců evropské myšlenky nakládačku. Celkem neoprávněně, myslím, protože jsem založením spíš eurooptimista. Už třeba jen proto, že evropským, a hlavně západním politikům a úředníkům stále důvěřuju tak nějak víc než těm českým.

Ale to nic nemění na tom, že ve chvíli, kdy se začnou střetávat zájmy EU a jednotlivých států, vzniká zmatek a chaos. Celkem logicky, protože tyto zájmy a kompetence nejsou přesně definovány. Ony často nejsou ani srozumitelně pojmenovány. Viz třeba: EU nemá ministra zahraničí či šéfa diplomacie, nýbrž „vysokého představitele pro zahraniční věci“. Jeho úřad se jmenuje „Evropská služba pro vnější činnost“. A zájmy EU mimo její území zastupují nikoli velvyslanectví, ale „delegace“.

Rozumím tomuhle ptydepe tak, že bylo přijato místo srozumitelného jazyka právě proto, aby se předešlo případným konfliktům zájmů a kompetencí. Ale tím spíš je to nemoudré. Protože když se děje něco důležitého a je klíčové, aby Evropa postupovala jednotně, tak tyhle termíny úplně zamlží podstatu jakýchkoli důležitých zpráv.

Takže přeložím jednu pondělní událost do sice nepřesného, ale snad srozumitelného jazyka. Ministr zahraničí EU řekl velvyslancům EU, že jsou „hloupí, líní a arogantní“ (tak to aspoň v titulku napsaly londýnské Timesy). A že zcela selhali letos v únoru, na počátku největší zahraničněpolitické krize EU v její historii. To když odmítli akceptovat varování, že Putin vojensky napadne Ukrajinu.

Josep Borrell, zmíněný šéf diplomacie EU, řekl: „Nevěřili jsme, že válka začne. Tady v Bruselu nám Američané říkali: Oni zaútočí, oni zaútočí. Ale my jsme jim to odmítali uvěřit.“ Evropa se chovala, jako by byla slepá a hluchá. Borell prohlásil, že mu americký ministr zahraničí telefonoval, že k invazi dojde. Ale EU prostě nebyla připravená tuhle realitu přijmout.

Bojím se, že teď prožíváme něco podobného v bleděmodrém. Evropa je jako pacient, kterému v nemocnici oznámili vážnou diagnózu, ale on tomu odmítá uvěřit. Vždyť se přece cítí dobře, žádné varovné symptomy nepozoruje. Jen nějaké drobnosti, ale to se přece dá zvládnout. Lékaři mu říkají: „Ne, máte potenciálně smrtelnou nemoc. Neznamená to, že umřete, ale bude to těžké a nepříjemné.“

Jenže nám zatím právě tohle nikdo neřekl. Nikdo z unijních politiků, a ani těch českých. Když se mluví o nadcházejících měsících, jako nejhorší scénář se popisuje, že budou omezeny dodávky energií a my Evropané prožijeme lehce nekomfortní zimu. Není to tak. Nejhorší scénář je, že se válka rozšíří z území Ukrajiny a v krajním případě se povede i jadernými zbraněmi.

Pravděpodobnost tohoto scénáře je stále velmi malá. Ale kromě analýz v médiích jako by pro politiky tato možnost neexistovala. Je to přesně to, čemu se říká slon v místnosti. Možná se někde za zavřenými dveřmi vládních budov v Evropě připravují scénáře, jak na případnou eskalaci reagovat. Ale pokud ano, tak o tom nevíme.

Má to zmíněné důvody psychologické, ale taky politické. Nechceme, aby ustala pomoc Západu napadené Ukrajině, ba naopak bychom byli rádi, aby se ještě zvýšila. Ale zároveň se bojíme, že strach z „velké války“ může podporu veřejnosti radikálně snížit. Takže když někdo mluví o tom, že Putin může jaderné zbraně použít, je to málem považováno za proruské a protizápadní.

Je to velmi nešťastné. Britský generál Richard Schirreff, bývalý zástupce vrchního velitele spojeneckých sil NATO, to o víkendu na slavném literárním festivalu v Cheltenhamu řekl jasně: „NATO není na nejhorší scénář připraveno. A tím nejhorším scénářem je válka s Ruskem.“ Schireff řekl, že Evropě v tuto chvíli chybějí zbraně, ale zejména to, čemu se říká mindset. O válce s Ruskem nechceme ani přemýšlet, natož se na ni připravovat.

Ale v místnosti prostě je slon. Už ho taky vidíte?