Glosa: Hvězda čtvrteční inaugurace

Končí doba, kdy je osobní pomsta považovaná za běžný hnací motor v životě politika? Tak to tu pak vážně máme novou éru. Je to díky Danuši Nerudové.

Čtvrteční inaugurace završila mírně vyčerpávající výběr nové hlavy státu přímou volbou. A ať už byla slavnostní událost příliš monarchistická, či ne, ať už první Pavlův projev spojoval, či rozděloval, ať měla katolická církev až moc pozornosti, nebo jí bylo akorát, jedna navýsost pozitivní věc by na inaugurační slavnosti měla být zdůrazněna.

Je to postoj v prvním kole poražené kandidátky na nejvyšší úřad Danuše Nerudové. Ta se ve čtvrtek na Pražský hrad nepřišla jen účastnit, ale oslavit nového prezidenta. Komentovala to slovy: „Sice v jiné roli, než jsem si ještě před pár měsíci myslela, ale se stejným nadšením a nadějí v lepší budoucnost naší země.“

Takže pokud někteří už nyní velebí novou éru české politiky, tak toto je skutečně hmatatelný důvod k oslavě. K oslavě nové etapy, ve které touha se pomstít nebude primární motivací.

A od Nerudové to nejsou jenom slova, už předvedla i činy. Jiřímu Drahošovi se před pěti lety mohlo jen snít o podpoře a práci, kterou Nerudová vykonala, aby své voliče čtrnáct dnů po vlastní prohře přiměla jít volit Petra Pavla. Byl to pravý opak jen symbolické podpory.

To, že Nerudová otevřeně říká: Já sama jsem chtěla být prezidentkou, ale ani přesto jsem neztratila nadšení a naději, je po deseti letech v palácích Pražského hradu vítr srovnatelně čerstvý jako ten, který včera cuchal účesy všem, kteří se k Hradčanům jen přiblížili. Tak ať fouká.