Článek
Je nutné se zamýšlet, proč má tolik z nás ve své DNA chování vyčuraných veksláků. Proč se s každým nadstandardně pozitivním projevem české společnosti souběžně vyrojí i to nejnižší?
Ten hezký pocit vyvolaný tím, jak moc dokážou být Češi solidární, netrvá nikdy příliš dlouho. Pravidelně ho střídá frustrace kvůli těm, kteří si chtějí nahrabat na úkor lidí v nouzi.
Není to tak dávno, kdy jsem tu psala o tom, že přístup české veřejnosti lze označit za mimořádný, protože se díky ní v extrémně krátkém čase povedlo vybrat bezmála 150 milionů na záchranu jednoho dětského života.
Přiznávám ale bez okolků, že se mi pokaždé, kdy píšu o dobru, trochu zasekávají prsty nad klávesnicí. Nemusíme si nalhávat, že solidarita v naší zemi nemá i svou odvrácenou tvář.
Kolegyně Kristina Ciroková zrovna před několika dny detailně popsala podezřelé praktiky ostravského spolku Dopřej léčbu, který zveřejňuje na svém webu příběhy onkologicky nemocných dětí. Ty jsou ovšem okopírované ze stránek dobročinné organizace Donio, a to včetně jmen a diagnóz. S dvěma „drobnými“ rozdíly - u popsaných osudů jsou fotky úplně jiných lidí, mnohdy převzaté z fotobank. Navíc zcela chybí informace o tom, kde vybrané peníze končí. I proto se o spolek zajímá policie.
Není to rozhodně poprvé, kdy se podobné pochybné metody objevily nejen na českém internetu, ale i mimo něj. V ulicích, v poštovních schránkách, v telefonních rozhovorech. Zkrátka všude, kde se „charitativní šmejdi“ činili. A stále činí.
Dárcovská platforma Znesnáze21 nedávno upozornila, že podle jejich odhadů běží s každou řádnou sbírkou další dvě až tři mimo systém veřejných „charit“. Třebaže nejsou všechny nutně podvodné, poskytují živnou půdu právě těm, které od počátku nebyly založené s čestným úmyslem.
Udržet si víru v dobro mezi lidmi je o to těžší, že u falešných sbírek platí přímá úměra mezi lidským utrpením na jedné straně a odporností praktik podvodníků na té druhé. Šmejdi se neštítí brát si za rukojmí onkologické pacienty, neslyšící, děti, seniory, zmrzačená zvířata nebo třeba lidi zasažené povodněmi či tornádem.
Aniž bych chtěla kvůli excesům jednotlivců soudit celou společnost, přijde mi, že je nutné se zamýšlet nad tím, proč má tolik z nás tohle chování vyčuraných veksláků stále zakořeněné ve své DNA. Proč se s každým nadstandardně pozitivním projevem české společnosti souběžně vyrojí i to nejnižší?
Jak je vidno, jsou mezi námi jak hrdinové, tak padouši. To je asi to pověstné české vyvažování.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
