Glosa: Hledá se prezident, nebo nová superstar?

Protože jsou podzimní večery dlouhé a protože se blíží volby, pustila jsem si po letech dokument autorské dvojice Víta Klusáka a Filipa Remundy Spřízněni přímou volbou. Hodinový filmový počin věrně zachycuje zákulisí boje o Hrad před deseti lety.

Dostat se prostřednictvím dokumentu zpátky v čase a vidět reálie první volby s desetiletým odstupem bylo v lecčem objevné, zároveň však i dost děsivé. Uvědomíte si třeba, jak silně se některé náznaky z kampaně odhalily v následujících letech a jaký měly vliv na směřování a fungování naší země.

To například když se Miloš Zeman – nečekaný navrátilec z vysočinských lesů – odmítal popasovat s otázkami na jeho možné ruské vazby a s tím spojená rizika. Pozorností opojený Zeman degradoval cokoli kritického směrem k ruské hrozbě na úroveň banality, o které se vůbec nebude bavit.

Dnes už velmi jasně vidíme, že není dobré přehlížet úskoky kandidátů před nepříjemnými tématy, příchylnost ke zlu nebo zahlazování vlastní minulosti.

Stejně tak bychom se neměli dostat do bodu, kdy se prezidentská volba změní v hledání jakési superstar. Tím myslím člověka, který hřeší na to, že umí v lidech vyvolávat podobně primitivní emoce jako úspěšný účastník reality show.

Zmiňuji to i kvůli tomu, že se už mnohokrát ukázalo, jak prosté může být pro některé voliče rozhodování před volbami. Někomu stačí zhlédnout jednu nebo dvě superdebaty v cílové rovince závodu o Hrad a obodovat jednotlivé kandidáty v pomyslném boxerském ringu. Finální hodnocení pak v zásadě odpovídá tomu, jestli mu bylo s jejich kandidátem na gauči v obýváku dobře a jaký pocit v něm zanechal.

Chápu, že televizní debaty v prime time s prvky jakési politické reality show k přímé volbě neoddělitelně patří. Nemyslím si ale, že by pro voliče měly být stěžejním měřítkem síly kandidáta. Schopnost hbitě odklonit argumenty protivníka a novinářů z protějších křesel přece není pro post hlavy státu nejzásadnější. Nehledáme někoho, kdo bude na setkáních se zahraničními protějšky všechny „stírat“ a zašlapávat svou razancí do země.

Bylo by možná lepší, kdyby na Hrad usedl člověk, který nebude chrlit své myšlenky rychlostí proruských trollů na internetu, ale prokáže schopnost přemýšlet s nadhledem a v kontextu. A to i za cenu, že by u toho koktal, zadrhával se nebo si potřeboval svoje projevy nejprve napsat.

Jestli máte rádi reality show, pusťte si je. Možná v nich i najdete svou superstar, milovaného masterchefa nebo survivora. Na Hrad by ale mohla usednout docela „obyčejná“ osobnost, kterou by režisér dobré reality show poslal z castingu rovnou domů. Třeba proto, že není od přírody komikem nebo profesionálním hercem. Nebo třeba proto, že chce být jen nudným státníkem.