Článek
Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Radši Lasse, nebo Olle? Nebelvír, nebo Havraspár? S knižními generacemi může být zábava. A užitečné může být i rozdělení na generace podle doby a okolností, ve kterých její příslušníci vyrůstali. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Příslušnost ke zpětně pojmenované generaci není univerzální odpovědí na všechny problémy, ač se to při pohledu do veřejného prostoru může zdát.
Je pozoruhodné, že ač se rádi zaklínáme individuálním přístupem ke každému, jak jde o generace, jdou rukavice dolů.
Boomeři. Sněhové vločky. Jste bezcitní, slyší ti první. Jste přecitlivělí, je to humor, slyší ti druzí. A tak dále. Vážně jsme schopni rozdělit společnost přibližně na pět šest skupin a přisoudit jim nepřekročitelné charakteristiky?
To pak není diskuze, to je uvažování o spoluobčanech na úrovni horoskopu. Ruku na srdce, vážně se cítíme se svými vrstevníky vždy tak spjatí? Nebo máme tendenci zevšeobecňující soudy vynášet o těch, kteří přišli před námi či po nás?
Užitečná diskuze inspirovaná generačním tématem by se přitom vést měla, ale jiným směrem. Například o online prostředí a o přesouvání stále větší části života na internet. Nejmladší generace je s ním bezpochyby srostlá nejsilněji. To sice ti starší „nedoženou“, jenže v mnoha případech technologie dožene je. A ačkoli vyrůstali v offline prostředí, zanedlouho mohou sdílet stejné problémy, jako mají generace Z či alfa.
A diskutovat by se mělo i o generacích, které přišly nečekaně. Třeba covidová generace, která nechodila do školy. Jaký to mělo dopad? Jenže to už zavání problémy, odpovědi nejsou jednoduché, a tak jsme éru pandemie raději nějak vytlačili. A co generace lidí, kteří by teoreticky měli nyní zakládat rodiny? Jak říkají statistici, nezakládají a porodnost v Česku loni zaznamenala největší propad od poloviny devadesátých let. Zajímá někoho proč?
Boomer, vločka, Panna, Kozoroh… Tady nám jako odpovědi nestačí.
