Glosa: Existuje ještě STAN? A chápe tam někdo, co se děje?

Některé věci ale na voliče házet nemůžete. Jako politická strana jste odpovědni za to, co a koho jim nabízíte.

Jedním z nejtěžších jobů, které dnes můžete na českém trhu práce najít, je pozice „manažera krizové komunikace“ hnutí STAN. Snad proto se ho dodnes nepodařilo obsadit. (Ne)schopnost Starostů reagovat na blížící se či aktuálně vypuklý problém je fascinující. Obvykle se odehrává ve čtyřech krocích.

První: Nic se neděje, neotravujte s tím.

Druhý: Možná se něco děje, ale žádné drama.

Třetí: Už jsme to pochopili, asi to možná přece jen problém bude.

Čtvrtý: Hrozně se omlouváme, už to nikdy neuděláme.

A tak pořád dokola. Snad s výjimkou příběhu zatčeného pražského politika Petra Hlubučka. To dokonce i Starostům okamžitě došlo, že je potřeba první tři body přeskočit a rovnou se kát.

Uvedený postup má svoje výsledky. Kupříkladu se kvůli němu i v zásadě trochu nafouklá banalita – typu statisícových darů z firem na Kypru, což je oproti všem výrokům Andreje Babiše skutečně legální podnikatelské rozhodnutí, nebo odjezdu poslance Jana Farského na univerzitu do Oregonu – stává málem prvotřídním skandálem.

Tenhle text vzniká v pátek dopoledne. A jeho autor nemůže odtrhnout zrak od e-mailu a sociálních sítí. To aby mu náhodou neušlo avízo na mimořádné prohlášení špiček STAN k jejich povedenému poděbradskému starostovi Janu Červinkovi. Ten letos v červnu na zastupitelstvu povyprávěl dvacet let starou historku o své touze střílet Romy.

A pořád nic.

Předseda STAN a aktuálně nejsmutnější obyvatel Kolína Vít Rakušan se sice už v týdnu od Červinky distancoval, což bychom tak nějak i čekali. Jenže pak se zjevil poslanec a místopředseda středočeského STAN Ondřej Lochman, který prohlásil: „Výrok starosty Červinky je zcela nepřijatelný, již se za něj veřejně omluvil. Věřím, se již podobná věc nebude opakovat. Celou věc tímto považujeme ve středočeském STAN za uzavřenou. Jeho práci za 4 roky ve městě ať vyhodnotí voliči.“

Na Twitteru se v tuhle chvíli obvykle používá takový ten gif, v němž se chlápek snaží naznačit něco jako „moment, moment, tohle moc nedává smysl“. Respektive dává. STAN se tentokrát rozhodl svůj problém se starostou Poděbrad vysedět. Ať rozhodnou voliči – pokud pan Červinka řídí své město dobře, což si netroufneme hodnotit, ať to klidně dělá dál, i kdyby u toho každou první středu v měsíci v poledne místo zkoušky sirén hajloval na náměstí.

Tak ještě jednou: pokud voliči znovu dají panu Červinkovi svou důvěru, neznamená to, že se nic nestalo, ani že je „věc uzavřena“.

Protože, a teď speciálně pro poslance Lochmana a možná i další, tohle je přesně ten model, o němž je tu řeč. Nic se nestalo, takže o tom starosta s pýchou a pobavením v hlase (doporučujeme zhlédnout video) vykládá ještě letos v červnu. A teprve když to praskne, dojde mu, že je to zcela nepřijatelné, a omluví se. Úplně vidíme to nadšení a upřímnost, když to dělal.

Některé věci ale na voliče házet nemůžete. Jako politická strana jste odpovědni za to, co a koho jim nabízíte. Kdysi dávno, když ještě STAN aspiroval na nějakou tu důležitější roli v české politice, bychom čekali okamžitou tiskovou konferenci. Tam by se špičky STAN vedle sebe postavily a vyzvaly starostu Červinku k odchodu ve stylu „chlape, okamžitě se seberte a vypadněte, nechceme s vámi už ani minutu mít nic společného“.

Chápu, že je to teď trochu složitější, protože ve vedení hnutí nějak ubyli lidé. Ale pořád tu ještě vedle předsedy Rakušana máme pár tváří, které by to říct mohly: místopředsedkyně Kovářová, středočeská hejtmanka Pecková, už zase i aspirant na místopředsednický post Farský.

Ještě jednou zkontroluju ten mail a sítě. Nic. Ve STAN teď patrně nikdo není. STAN už skoro není.