Článek
... zatímco já, když jsem kdykoli přišel od svých patnácti k praktickému lékaři, tak se měření výšky nikdy neobešlo bez poznámky: „Sestřičko, kdepak máme štafle? Ha, ha.“
Když se Rishi Sunak stal v úterý britským premiérem, utvořila se v Evropě silná koalice. Na první pohled viditelná, byť moc nezmiňovaná. Její součástí jsou kromě nového britského předsedy vlády také Emmanuel Macron, Vladimir Putin, Olaf Scholz a Volodymyr Zelenskyj. Jak jeden z uživatelů napsal na Twitter, jde o „koalici malých králů“ a všechny spojuje jedna věc: výška 170 centimetrů. Ano, francouzský prezident Macron má na Wikipedii uvedeno 173 centimetrů, ale už několikrát bylo prokázáno, že jde mnohem víc o zbožné přání než skutečnou míru. V ponožkách a po ránu.
Samozřejmě to svádí k vtípkům o mužích s napoleonským komplexem, ale ty si jako člověk s výškou 205 centimetrů nemůžu dovolit. Výška je každopádně zvláštní parametr. Nemůžete ji víceméně nijak ovlivnit, takže by se dalo předpokládat, že by neměla být terčem poznámek. Ale je. A teď nemluvím ani tak o výšce malé, ale velké.
Nikdo nemá představu, kolik jsem už slyšel vtipů o rozhlednách či šacování letadel. A zatímco většina obézních lidí může zhubnout, a udělali by dobře, tak stejně už několik let řešíme, že by jim ani lékaři neměli nadváhu vytýkat, a možná je ani vážit. Uráží to prý jejich city. Zatímco já, když jsem kdykoli přišel od svých patnácti k praktickému lékaři, tak se měření výšky nikdy neobešlo bez poznámky: „Sestřičko, kdepak máme štafle? Ha, ha.“
Existují studie, které dokazují, že vyšší postava zejména u mužů koreluje s vyšším příjmem, větším úspěchem v kariéře a lepším životním pocitem. Zjednodušeně řečeno, vyšší lidé jsou statisticky bohatší, úspěšnější a šťastnější. Ale víte co, statistika je jen hra s čísly. Extrémní výška je dokonce asi jediným parametrem, který významně může přispět k tomu, že se dostanete mezi nejbohatší lidi světa. Podle jedné studie mají Američané s výškou 213 centimetrů a více 17procentní pravděpodobnost, že budou draftováni do profesionální basketbalové ligy NBA.
Samozřejmě, nikdo vám neřekne, že chce být takto extrémně vysoký, a kdo mě někdy s mými ubohými 205 centimetry viděl v letadle v turistické třídě, tak dobře ví proč. Ale prakticky každý člověk s běžnou výškou vám řekne, že by mu nevadilo, kdyby byl o dva nebo tři centimetry vyšší. Jenže to nejde. Tuhle touhu si pak každý kompenzuje jinak. A když jste spíš malí než velcí, tak ji kompenzujete urputněji.
Tak někdy psychologové vysvětlují jev, kterému se říká napoleonský komplex. Malí muži (a ano, 170 centimetrů je dnes málo, to „neokecáte“) jsou v běžném povědomí chápáni jako agresivnější a ambicióznější než ti vysocí. Podporuje to i klišé o vzteklých malých psech a těch klidných velkých. Ale věda to, že menší lidé častěji vyvolávají konflikty, jednoznačně nepotvrzuje. Lépe řečeno najdete studie, které to dokládají, i ty, které to vyvracejí, a mnohé z nich navíc nejdou replikovat. Jak už to v psychologii často bývá.
Jakou roli hraje výška v politice? Nejčastěji se jako příklad uvádějí američtí prezidenti. Z dosavadních 45 mužů, kteří tento úřad zastávali, jich pouze pět bylo vysokých 170 centimetrů či méně. Posledním takto malým americkým prezidentem byl Wiliam McKinley, který byl zavražděn roku 1901. Někdy se uvádí, že v televizní éře, tedy zhruba po druhé světové válce, volby vždycky vyhrál vyšší z kandidátů. Což není pravda: Nixon byl v roce 1972 menší než McGovern, Carter v roce 1976 menší než Ford, Bush mladší v letech 2000 a 2004 menší než Gore i Kerry, a v posledních volbách prohrál vyšší Trump s Bidenem. Na druhou stranu je pravda, že všichni jmenovaní měli 182 centimetrů, s výjimkou o pět čísel nižšího Cartera. Takže malí nebyli.
Četl jsem i teorii, že dnešní nástup „malých králů“ je zčásti způsoben tím, jak v politice klesá vliv televize a naopak roste význam sociálních médií. Tam nerozhoduje až tak výška, nýbrž jiné kvality. Vyhrávají mistři zjednodušení a majitelé silných názorů. Ha, máme další věc, ze které můžeme Twitter a Facebook obvinit. Mezi lídry nejmocnějších zemí světa, takzvané G7, jsou jen tři s průměrnou či nadprůměrnou výškou: prezident USA a premiéři Japonska a Kanady. Evropu ovládla již zmíněná míra 170 centimetrů.
Jistěže je to náhoda, nic jiného. Zřejmě největší poválečnou krizi Evropy budou muset vyřešit malí velcí muži. My vysocí to budeme sledovat jen jako diváci a pro ukrácení chvíle – a jako odplatu za všechny ty „eiffelovky“ – můžeme citovat cimrmanovského děda Vševěda: „Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ty potvory vám vlezou všude.“
