Glosa: Dvacet tisíc za nic. „Komunistický“ sen ukončila SMS

Experiment s „nepodmíněným základním příjmem“ skončil. Minimálně v Itálii, kde projekt nyní razantně uťali. Teď se tu hovoří o „plné zaměstnanosti“. Oba termíny budou jistě povědomé znalcům vědeckého komunismu.

Na displejích více než 169 tisíc italských mobilů pípla minulý pátek SMS s upozorněním, že majitel telefonu již nemá od úterý 1. srpna nárok na státní podporu s názvem Reddito di cittadinanza, tedy základní nepodmíněný příjem.

Vzbudilo to pozdvižení v samotné Itálii, kde stovky dosavadních příjemců vzaly útokem sociální úřady, i v evropských médiích, jejichž titulní strany zaplavily zprávy o nastávající sociální katastrofě.

Exemplární akce splnila účel. Italská premiérka Giorgia Meloniová tím dala široko daleko najevo, že experiment jménem „základní příjem“, případně „nepodmíněný základní příjem“, definitivně skončil.

Člověk má pracovat jen tehdy, pokud se mu opravdu chce. A pokud nenajde práci, která by ho bavila, jeho životní náklady doplatí stát. Tradiční myšlenku dobře známou i v tuzemsku předlistopadovým studentům vědeckého komunismu, oprášili počátkem století osvícení podnikatelé z německy mluvících zemí.

S úvahou, že nezajímavou práci převezmou roboti a že lidé se budou věnovat jen kreativním profesím, měli slušný úspěch. O návrhu, podle kterého má každý občan ze zákona nárok na částku na úrovni 60 tisíc korun měsíčně, i když nepracuje, se v roce 2016 dokonce hlasovalo ve švýcarském referendu. Nevyšlo to úplně, protože návrh nepodpořila ani třetina účastníků.

Takřka okamžitě v Itálii navázali levicoví populisté z Hnutí pěti hvězd. V roce 2018 vyhráli s příslibem základního příjmu volby do sněmovny a od následujícího roku měl každý Ital nárok na základní příjem odpovídající dvaceti tisícům korun. Stačilo deset let občanství.

Funkčnost projektu se v zásadě nepodařilo ověřit. Před veřejností ho zpochybnilo pár náhodných karambolů, zřejmě nejvíc případ jednačtyřicetiletého drogového dealera Paola N. ze Sicílie. Při náhodné kontrole zabavila policie v jeho limuzíně Porsche Macan náklad kokainu i peníze z tržeb. Vůbec největší šok nastal při kontrole jeho účtu, na který od státu chodil základní příjem.

Příští volby už vyhrála pravicová populistka Meloniová se slibem, že základní příjem zruší. Postupně odebírá a omezuje dávky každému ze dvou milionů příjemců a od příštího roku už budou mít Italové nárok pouze na minimální podporu 350 eur, tedy osm tisíc korun. Práceschopní přitom budou povinni přijmout v zásadě jakékoli zaměstnání.

Italové opět ověřili, jak funguje jeden z komunistických snů. Většina Evropy si při sledování experimentu uvědomila, že populace stárne, lidí schopných pracovat ubývá a dovolit jim státem placené prázdniny pod záminkou kreativní činnosti zkrátka nejde.

Teď získává namísto „nepodmíněného základního příjmu“ popularitu termín „plná zaměstnanost“. Také o něm už zmínění absolventi kurzů vědeckého komunismu leccos slyšeli.