Článek
Nechme žertování, tady je potřeba se politiků zastat. I když návštěva vrcholného politika na místě katastrofy jen zřídka dopadne dobře.
Odpůrci současné vlády si našli další důvod ke kritice. Posmívají se premiérovi Petru Fialovi, že při obhlídce požáru v Českém Švýcarsku nedokázal ani v lesním terénu odložit své sako.
Je to stejné, jako když se oponenti předchozí vlády loni v červnu vysmívali tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi, že si jako cynik přijel do jihomoravských obcí zničených tornádem udělat jen hezké předvolební fotky.
Tady by se asi dalo dlouho vtipkovat. Třeba jak premiér Fiala radil hasičům, aby se v boji s plameny hlavně drželi tradičních a osvědčených poctivých postupů. Nebo na téma, že hašení lesa by samozřejmě vypadalo úplně jinak, kdyby vládl minulý kabinet. Premiér Babiš by osobně hasil kýbly s vodou a ministryně financí Schillerová by za fotku ve vrtulníku slíbila hasičům miliardu na novou techniku.
Teď toho ale nechme, tady je potřeba se politiků zastat. Jak už jsme párkrát zjistili doma a známe to i ze světa, návštěva vrcholného politika na místě katastrofy jen zřídka dopadne dobře. A je docela jedno, jestli jde o povodně, tornádo, nebo požár.
Každý politik asi tuší, že se na místo katastrofy musí osobně vypravit. Jde o symbolický akt, aby svou přítomností na místě demonstroval, že vláda se o problém zajímá, chce vědět, co třeba postrádají záchranáři, a jakou akutní pomoc potřebují zasažení lidé.
Nejtěžší je ale najít správnou míru a balanc. Vždyť taková akce může mít zásadnější dopad na politickou kariéru než třeba odvážné reformy veřejných financí. Jak osobně na místě vyjádřit podporu, projevit empatii a slíbit pomoc, a zároveň nepřekážet a nezdržovat záchranáře, kteří se místo „papalášské vizitě“ potřebují věnovat své práci?
Odpověď se hledá těžce, jak v Česku víme nejpozději od roku 2002. Tenkrát se propadla důvěra v prezidenta Václava Havla kvůli tomu, že mu trvalo několik dní, než přerušil dovolenou v Portugalsku a vrátil se do země zasažené záplavami.
Nezavděčí se opravdu nikdo. Tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross byl sice na místě na rozdíl od Havla včas, ale lidé si z něj utahovali, že si na sebe teatrálně vzal armádní maskáče. Neuspěl ani šéf lidovců Marian Jurečka, který se loni stal terčem vtipů, když v montérkách a v traktoru vyrazil na pomoc do tornádem zničených obcí.
Aby toho nebylo málo, nezáleží jen na tom, co máte na sobě, kdy přesně dorazíte na místo a jestli katastrofu obhlížíte shora z vrtulníku, nebo se vydáte přímo mezi trosky zničených domů. Důležité je i to, jak se u toho tváříte.
To si loni vyzkoušel lídr německé CDU Armin Laschet, který se mohl stát nástupcem Angely Merkelové. Ovšem to by se v jeden moment nesměl usmát během návštěvy povodněmi zničeného Porýní. Už nebylo podstatné, čemu a proč se pousmál, kamery osudné vteřiny zachytily. Byl z toho zlomový moment kampaně a favorizovaná CDU volby prohrála.
Buďme tedy k politikům na místech katastrof shovívavější. Vždycky může být hůř. Představte si, že by jakýkoliv premiér poslechl své cynické marketingové poradce a kvůli hezkým záběrům sehrál fingované scény. Třeba jak odvážně vynáší dítě v náruči ze zatopeného domu. Nebo jak se neohroženě vrací do doutnajícího domu pro zapomenutého psa. To fakt nechcete.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
