Článek
Síla fotografie spočívá v tom, že dokáže zraňovat i glorifikovat, aniž by k ní bylo nutné cokoli říct.
Sociálními sítěmi prolétly fotografie českého ministra zahraničí Jana Lipavského s nestandardně nasazenou helmou. Základní ochranný prostředek si oblékl během své návštěvy Ukrajiny, kde chtěl spolu se svým slovenským a rakouským protějškem vyjádřit solidaritu zemi zmítané strachem z možné války.
Síla fotografie spočívá v tom, že dokáže zraňovat i glorifikovat, aniž by k ní bylo nutné cokoli říct.
Stejně jako bývalé ministryni Aleně Schillerové už nikdo neodpáře fotku s pávy v zámeckém parku, pana Lipavského si zas budeme pamatovat jako muže, který si na prahu války neumí nasadit helmu.
Uživatelé sociálních sítí již pana ministra za jeho úborový prohřešek pokropili salvou kritiky. Komentátoři z lidu i z řad politických oponentů mu doporučili pořídit si hnědé kalhoty pro případ, že by se začalo opravdu střílet. Jiní napsali, že vidět tohle Putin, strachy rozpustí armádu.
Mohlo by se zdát, že lajdácky nasazená helma o ničem nevypovídá nebo že za internetovým lynčem stojí proruští trollové, kteří se chytají každého stébla, aby nám mohli škodit.
To všechno je nejspíš pravda, ale jak známo, ďábel se skrývá v detailu. Pro obyčejného občana České republiky z fotky vyplývá, že zahraniční politiku naší země utváří člověk, který nejenže nemá mužnou image, ale když přijde na věc, postrádá základní představu o tom, co si na frontě obléknout, aby ho někdo nepicnul přímo do čela.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
O tom, že takové zakopnutí dokáže potopit politickou kariéru, by mohl mluvit někdejší kandidát na amerického prezidenta Michael Dukakis, který v roce 1988 usiloval o Bílý dům v souboji proti Georgi Bushovi staršímu.
Demokratickému kandidátovi byly vytýkány slabiny v otázkách národní obrany, a tak aby vylepšil svou image, svolal tiskovou konferenci, na niž přijel v tanku. Stál v otevřeném poklopu s helmou na hlavě, opíral se o lafetu kulometu a vztyčeným prstem ukazoval kamsi směrem k objektivům novinářů, jako by říkal „já vám ještě ukážu“. Jenže to zafungovalo přesně naopak. Zjevná nesouměrnost mezi malým Dukakisem, obří helmou a těžkou technikou vypadala tak směšně, že fotka z konference demokratickému kandidátovi zasadila ránu, z níž už se neoklepal.
Americkým prezidentem se tehdy stal George Bush starší, veterán druhé světové války, letec a válečný hrdina, který jako jediný z tříčlenné posádky přežil, když jeho bombardér Avenger dostal zásah a spadl do moře. Američtí voliči si ho pamatovali i z filmových záběrů, na nichž ho loví ponorka po čtyřech hodinách strávených ve vlnách Pacifiku.
V době, kdy Rusko řinčí zbraněmi a vydírá svět hrozbou násilí, by bylo uklidňující vědět, že i my máme politiky, kteří nejsou ostatním pro smích.
