Glosa: Babiš, nebo Pavel? Když místo řízku dostanete cordon bleu

Proč jsou lidé čím dál méně ochotní akceptovat, že volby dopadly jinak, než si přáli?

Už za pár dní se rozhodne, kdo bude náš prezident. Ať už se jím stane kdokoli, dost lidí to namíchne. Co od zklamaných voličů můžeme čekat?

„Ty volby zas dopadly, tvl to je na emigraci.“ Podobné vzkazy na sociálních sítích čteme pokaždé, bez ohledu na výsledek. Vždy bude někdo vítěz a jiný poražený a úměrně tomu se jejich příznivci budou cítit na koni, nebo pod psa. Je to podobné jako ve fotbale, akorát po volbě prezidenta zůstane pachuť prohry poněkud déle.

Tahle glosa nemá ambice hodnotit výsledek prvního kola ani předvídat to druhé, ale najít vysvětlení, proč jsou někteří lidé čím dál méně ochotní přijmout, když to neskončí tak, jak si přáli.

Žijeme v době vysokého spotřebitelského sebevědomí. Zvykli jsme si, že když si něco vybereme a výsledek vypadá jinak, než jsme chtěli, produkt reklamujeme a vrátíme prodejci se špatným hodnocením na sociálních sítích. Smířit se s nevyžádaným prezidentem je dnes pro někoho zrovna tak nepřekonatelné jako akceptovat, když v restauraci místo objednaného jídla M4 přinesou M2.

Klišé, že žijeme ve zrychlené době, platí i pro vnímání politické reality. V kontrastu s tržní nabídkou on-line služeb, které slibují doručení do dvou hodin, se pětileté funkční období hlavy státu může zdát až k nevydržení. Zákazníci si zvykli dostat své zboží hned, a pokud se ho nedočkají, „dojdou si pro něj do výdejny“, jak jsme viděli v USA při útoku na Kongres nebo momentálně v Brazílii, kde příznivci bývalého prezidenta vtrhli do státních institucí.

Pokud volby dopadnout jinak, než jsme chtěli, míváme někdy sklon zpochybňovat nejen jejich výsledek, ale i volby jako takové. Zjednodušeně můžeme říct, že někteří z nás je akceptují jen v případě, kdy se to hodí. Tomuto jevu se říká „efekt spravedlivého procesu“. I zde si můžeme půjčit příklad z amerických prezidentských voleb v roce 2020. Poté, co se Donald Trump nedostal do Bílého domu, ze studie mezi 24 tisíci Američany vyplynulo, že dvě třetiny republikánů nevěřily ve spravedlnost voleb a víc než 80 procent z nich se obávalo podvodů, nepřesností, zaujatosti a nezákonnosti.

U nás jsme byli v uplynulých dnech svědky i zpochybňování justice. Ještě předtím, než došlo k vynesení rozsudku v případě Čapí hnízdo, Andrej Babiš označil proces za politický, pravděpodobně proto, aby mohl rozsudek bagatelizovat, pokud by mu nehrál do karet. Babiš se za tento výrok omluvil až poté, co ho soudce Šott zbavil obvinění.

Že pro vyvolené někdy spravedlnost neplatí, ukazuje i případ dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana. Soud mu uložil, aby se omluvil svému bývalému poradci Zdeňku Šarapatkovi za výrok, že ho vyhodil pro neschopnost. Zeman nejenže omluvu nedodal, ale ještě si nechal výlohy soudního řízení zaplatit z veřejných peněz.

Pokud se nejvyšší představitelé neřídí zákony, soudními rozhodnutími nebo výsledky voleb, je těžké chtít po lidech, aby dělali opak. Akceptovat výsledky je jedním z hlavních rysů demokratického zřízení, ale pro mnoho lidí je na prvním místě jejich pravda a až poté následuje demokracie. Ať už prezidentské volby dopadnou jakkoli, zanechají za sebou tisíce zklamaných voličů plných zlosti, smutku nebo beznaděje. Až k tomu dojde, bude dobré si zopakovat, že život půjde dál bez ohledu na to, jestli vyhraje Petr, nebo Andrej.