Glosa: Alena Schillerová, předsedkyně hnutí ANO

ANO má teď čas, aby se pokusilo o cosi jako proměnu v běžnou politickou sílu, která se musí vyrovnat s odcházením či aspoň jinou rolí svého otce-majitele.

Někdy před pěti lety unikl z Lidového domu manuál pro politiky ČSSD s pracovním názvem „Bijeme po hlavě našeho koaličního partnera Andreje Babiše“. Tehdejší ministr financí Sobotkovy vlády a lídr hnutí ANO zažíval jeden ze svých pravidelných soukromých problémů, tentokrát s korunovými dluhopisy, a spin doktoři sociální demokracie radili svým poslancům, jak to ještě rozmáznout na sociálních sítích.

„Kvalifikaci na ministra financí má @AndrejBabis excelentní. Kdo jiný by měl bojovat s daňovými úniky a karusely než ten, co je sám vymýšlel,“ zněl jeden ze vzorů, jak napsat úderný tweet. Žádná sláva, ale když za to chce někdo utrácet peníze u najaté PR agentury, ať si poslouží.

A podobný manuál teď někdo na Chodově stvořil také pro politiky hnutí ANO, kteří se s jistými obtížemi sžívají se svou novou rolí. Twitterová tvorba ANO zatím zůstala někde na úrovni ČSSD z roku 2017, účty s vysokými čísly sledujících (tedy především Andreje Babiše či Aleny Schillerové) retweetují ty teprve začínající, převažují krátká úderná sdělení typu „Fialova vláda nemyslí na obyčejné lidi, to by se za nás nestalo“.

Celkem se to dá snést, pokud třeba pardubický poslanec ANO Martin Kolovratník nepocítí potřebu označit ve svých dílech vybrané novináře a pak se domáhat debaty s nimi. Nicméně, i to patří k věci, kdo nemá rád horko, ať neleze na Twitter.

Z téhle ofenzívy je ale celkem pěkně poznat, jak obtížný je pro politiky ANO přechod do opozičních lavic – většina z nich, včetně Andreje Babiše, který se ocitl na straně menšiny poprvé od svého vstupu do politiky v roce 1980, zažívá něco takového úplně poprvé. ANO čeká za měsíc sjezd, na němž bude ještě samozřejmě zvolen předsedou znovu Andrej Babiš, jenž ale už zároveň oznámil, že v roce 2025 nebude kandidovat do Sněmovny. Samozřejmě, říká to Andrej Babiš, takže není nutné tomu hned věřit, nicméně pokud se za rok stane druhý nejdéle sloužící český premiér také čtvrtým českým prezidentem, ocitne se ANO v situaci, na níž není mentálně připraveno – a ani pro ni nebylo stvořeno.

ANO vzniklo jako vehikl, který měl dovézt Andreje Babiše k moci, což se jednou podařilo a podruhé to není vyloučeno.

Teď má dostatek času a také prostoru, aby se pokusilo o cosi jako proměnu v běžnou politickou sílu, která se musí vyrovnat s odcházením či aspoň jinou rolí svého otce-majitele. Jako zdaleka nejsilnější opoziční strana má zajištěnu pozornost médií, v těch veřejnoprávních budou její politici ze zákona těmi zdaleka nejčastějšími hosty. Alena Schillerová s Karlem Havlíčkem tak budou na obrazovce k vidění možná ještě víc než doteď, i když se to v případě Havlíčka, jenž míří na post místopředsedy Sněmovny, zdá skoro neuskutečnitelné.

Nic ale není nemožné. Vývoj v ANO může být v následujících letech skoro stejně vzrušující podívaná jako návrat české pravice k moci. A třeba už za rok a pár týdnů si budeme zvykat na zcela nový popisek pod jménem Aleny Schillerové: předsedkyně hnutí ANO.